Psí pelíšek

Není snad den, abychom si nevzpomněly na našeho Kulíška. Není tu, nemotá se nám pod nohy, nespí v našem pelíšku. Bez něj je svět jednotvárnější, nudnější. Panička na něj taky často myslí. Neříká nic, ale my moc dobře cítíme, jak je smutná a jak jí bolí srdce. To pes pozná.
Tak nás moc potěšilo, že o Kulíškův příběh projevil zájem časopis Psí kusy. Právě dnes to vyšlo! Tak se podívejte, kdo časopis kupujete, je tam náš Kulíšek. My na něj tímto vzpomínáme a jsme rádi, že se o něm bude vědět.

Taky se mrkni, Kuldo, určitě se ti bude líbit, jak se o tobě píše!

Jak už víme, lidé jsou stvoření poměrně prostoduchá. Většinou se jim to ale více či méně daří maskovat. To, co však prováděli dnes dopoledne, jejich tupý charakter zcela obnažilo.
V pravidelných intervalech se sem řítily menší či početnější party kluků, mužů či pánů a dlouhými spletenými proutky mlátili naší paničku. A ona jim za to ještě nabízela výslužku! Celý článek »

Letošní dlouhou zimou už jsme se poučily předčasně se neradovat. Ale snad to tak už opravdu je. Sníh roztál, sluníčko svítí, v lese všechno voní a panička nás vzala na procházku.
Hned za vsí se k nám přidal kamarád Mikouš a celou cestu si s námi hrál. Přesně řečeno, my si hrály s ním. Na lovenou. Celý článek »

Nedávno jsme v televizi slyšely o lavinách. Ale dokud nám jedna nespadla i tady, nevěděly jsme, co to je. Teď už to víme. Začne to ohromným duněním, jako když po střeše jede tank. A pak spadne tak veliký kus sněhu, že je to jako kdyby ze střechy spadl tank. A když někdo stojí dole, je to jako kdyby na něj spadl, no třeba tank.
Panička nás nechce moc nechávat na zahrádce, prý než to všechno opadá. A vždycky když to spadne, běží do stodoly přepočítat kočky.
Kočky jsou stále všechny a my nesmíme ven. Spravedlnosti se nedočkáte …

Ani měsíc únor nás počasím nijak nepřekvapil. Přes závěje už ani není vidět. Držíme se našich bezpečných prošlapaných cestiček, ani krok stranou.
Jediné, co nás teď venku baví, je číhání na kočky. K tomu jsou závěje naopak jako stvořené. To se přikrčíte a čekáte. Čekáte a čekáte. Kočky jsou potvory nedůvěřivé, dlouho jim trvá, než se osmělí a vystrčí ty svoje chlupaté hlavy. A jak se nad závějí objeví kočičí uši, hup! Zatím jsme nic neulovily, ale techniku pořád ladíme. Však ono to jednou přijde!

Dneska bylo krásně. Sice mrzne a sněhu je všude habaděj, ale sluníčko vykouzlilo den jak malovaný. Panička podlehla té iluzi a řekla si, že na procházku prostě půjdeme, protože sedět v takovém počasí doma by byl hřích. Radovaly jsme se jako pominuté, protože jsme kvůli hárání Sunny měly dlouho zaracha. Dostaly jsme svoje slušivé kšírky, panička se nabalila jako pumpa v zimě a šlo se. Celý článek »