Pro všechny, které zajímá, jak pokračuje příběh Kulíška, tu máme další vyprávění o jeho životních trampotách s epilepsií.
Od posledního vyprávění uběhlo víc než 6 let. Během nich se nám podařilo vyladit dávky léků tak, že měl Kulíšek svůj epileptický záchvat většinou jen jednou za dva měsíce. Díky přidání bromidu draselného ani nemíval žádné záchvaty v sérii, vždycky měl jen jeden, většinou v noci, ze spaní. Život pokojně ubíhal a všichni, my i Kulíšek, jsme to skvěle zvládali.
Zhoršení stavu
Změna nastala asi přede dvěma lety. Záchvatů sice nebylo víc, ale Kulíšek se najednou zdál apatický, hodně spal a postupně byl už tak gumový, že i špatně chodil a potřeboval oporu. Také se začal zase hodně stáčet jenom na jednu stranu. Vypravili jsme se tedy na veterinární kliniku Neovet v Čáslavi, abychom se poradili, co dál.
Podle lékařů, kteří ovšem Kulíška nevidí denně a neprožili s ním to nejhorší, kdy nechodil vůbec a nebylo jasné, jestli přežije, byl Kulíšek v žalostném stavu. Prohlédli ho a udělali krevní rozbor, který potvrdil začínající selhání jater. Kulíšek měl i pár kilo navíc, což mu při chození taky nepomáhalo. Takže jsme začali krmit speciální jaterní dietou a celkově jsme snížili dávky tak, aby Kulda přebytečná 3 kila zase zhubnul. Je to malý pejsek a ideální váha je pro něj 10 – 11 kg.
Magnetická rezonance
Co bylo ale hlavní, snížili jsme dávku fenobarbitalu zhruba na polovinu, naopak jsme zvýšili dávkování bromidu draselného. Navíc nám lékaři doporučili magnetickou rezonanci na klinice Jaggy v Brně. Není to levná záležitost (zaplatili jsme asi 10 tisíc korun), ale přesně odhalí, jak vypadá mozek pejska a ukáže případnou příčinu jeho potíží. A tak jsme se za krásného letního dne, v srpnu, vypravili do Brna.
Kulíšek cestu zvládl skvěle, vzhledem ke své spací náladě ji v klidu proležel v pelíšku. Tím se ale rozespal ještě víc a na klinice byl pak totálně gumový, a jen já jsem věděla, že půlhodinka procházení na zahradě, kdy bych mu pomáhala vstávat a dělala mu oporu, by ho probrala a začal by se trochu šourat sám. Pan doktor mi to ale při nejlepší vůli uvěřit nemohl, když si gumového Kulíška přebíral, projevil obavu, že nás vůbec nevnímá. To mě trochu urazilo, protože dobře vím, že Kulíšek cítí, že je se mnou. Poznám na něm, jak se zklidní a uvolní, vždy, když ho vezmu do náruče. Nicméně byl Kulda odnesen tam, kam páníček nesmí, i když se hodně vnucuje, a já se vnucovala. Pan doktor mi vysvětlil, že bych se jim k tomu přístroji už prostě ani nevešla :-).
Výsledky vyšetření
Čekali jsme asi 3 hodiny, než nám přišli říct, že už je hotovo a Kulíšek že už se pomalu probouzí z narkózy. Pak nás vzali přímo dovnitř (opravdu jsem musela uznat, že už bychom se tam s lékaři nijak nevměstnali) a ukázal nám všechny snímky přímo na monitoru. Výsledek – ocituji lékařskou zprávu – zvětšení laterálních komor velkého mozku i dalšího komorového systému, asymetrie, levá komora větší. Na Kulíškově mozku jsou vidět starší jizvy, nejspíš od zranění, která utrpěl při těžkých záchvatech. Diagnóza – idiopatická epilepsie, hepatoencephalopathie, hydrocephalus. Pro laika řečeno, Kulíšek má komory v mozku asymetrické, proč, to se přesně neví (příčinou může být úraz, infarkt krvácení …), díky tomu může mít sklony otáčet se na jednu stranu. Apatie a ospalost je pak způsobena vyššími dávkami léků a selháváním jater. Pan doktor potvrdil snížené dávkování i jaterní dietu a pak už jsme si Kulíška mohli odnést.
Jak to zvládl Kulíšek
Pokud jste si mysleli, že pejsek, který celý život trpí epilepsií, který je zničený tou vší chemií, kterou celá leta dostává, který je unavený ze všech záchvatů, navíc se právě probral z narkózy a skoro nemůže chodit, pokud jste si tedy mysleli, že takový pejsek bude jako uzlíček neštěstí, to neznáte našeho Kulíška. Už kousek za Brnem začal vyčuhovat z pelíšku a hlasitě štěkat, což u něj znamená “jíst, chci jíst, lidi, okamžitě mi něco dejte, nebo vás uštěkám!”. Dostal aspoň symbolicky pár piškotů, aby zahnal největší hlad, ale stejně mu to nestačilo a co chvíli o sobě dával vědět.
Psí epileptik v péči rodiny
Nastalo nám náročné období, kdy jsme několikrát denně vodili Kulíška po zahradě. K tomu jsem vyrobila speciální “uši na psa”, prostě takový vypolstrovaný pás, který podvléknete pejskovi pod bříškem a nahoře držíte dvě uši, jako byste nesli nákupní tašku, ze které na každé straně čouhá půl psa. Kulíšek potřeboval pohyb, takže čím víc chodil, tím rychleji se jeho stav lepšil. Navíc jsme museli přetrpět Kulíškovo hlasité štěkání, coby protest proti sníženým dávkám krmení. Ale podařilo se, asi po dvou měsících už se Kulíšek mohl u veterináře pyšnit skvělou figurou a 10 kilogramy, navíc si na veterinu sám přišel, což bylo, samozřejmě, vítězství největší. Když pan doktor jásal a volal “Kulda chodí, Kulda chodí!”, byla jsem pyšná a v duchu jsem si říkala “Já to přece věděla, že to zvládne, a vy jste mi to nevěřili!”.
Častější epileptické záchvaty
Jediný negativní dopad byl, že epileptické záchvaty začaly být častější, cca 2x do měsíce. S tím už se ale nedá nic moc dělat, epilepsie je vždycky o kompromisu. A pro Kulíška je důležité, aby si život užíval, ne aby ho proležel, byť bez záchvatů. Na začátku letošního roku měl dlouhou sérii záchvatů, kdy s delšími či kratšími pauzami měl záchvaty celý den a noc. Dokonce musel dostat znovu diazepam, což už se roky nestalo. Nicméně všechno přestál, otřepal se a už zase vesele běhá se Sunny, Cheynee a kočkami.
Závěrem
Letos bude Kulíškovi už 11 let. No opravdu, ani jsme nedoufali, že se po všech svých zdravotních obtížích takového věku dožije. Je statečný a silný, i když prodělá pár záchvatů a konečně se vzpamatuje, dívá se na mě s výrazem “Tak jsem měl záchvat, no a co? Ty toho naděláš!” a první, co ho zajímá, je miska s jídlem.
Snad je Kulíškův příběh povzbuzením pro ty, kdo mají doma také pejska s epilepsií a zoufají si, co bude dál. Držíme vám všem palce a přejeme silnou vůli a hodně krásných dní plných radosti!
Sylvie a Kulíšek
zapsáno 2. Únor 2009 v 22:03
zapsáno 3. Únor 2009 v 09:51
zapsáno 4. Květen 2009 v 09:15
zapsáno 13. Květen 2009 v 18:11
zapsáno 13. Květen 2009 v 19:02
zapsáno 13. Květen 2009 v 19:08
zapsáno 16. Květen 2009 v 16:13
zapsáno 16. Květen 2009 v 16:27
zapsáno 1. Červen 2009 v 12:05
zapsáno 2. Červen 2009 v 07:49
zapsáno 9. Červen 2009 v 21:04
zapsáno 12. Červen 2009 v 11:37
zapsáno 6. Srpen 2009 v 10:46
zapsáno 12. Srpen 2009 v 09:36
zapsáno 12. Srpen 2009 v 21:28
zapsáno 28. Srpen 2009 v 02:02
zapsáno 12. Říjen 2009 v 20:38
zapsáno 4. Leden 2010 v 17:15
zapsáno 25. Březen 2010 v 21:28
zapsáno 29. Březen 2010 v 11:32
zapsáno 5. Duben 2010 v 14:47
zapsáno 2. Srpen 2010 v 11:55
zapsáno 27. Srpen 2010 v 13:42
zapsáno 2. Listopad 2010 v 13:27
zapsáno 2. Listopad 2010 v 14:09
zapsáno 13. Leden 2011 v 19:19
zapsáno 15. Leden 2011 v 20:58
zapsáno 9. Březen 2011 v 20:37
zapsáno 9. Březen 2011 v 21:31
zapsáno 23. Září 2011 v 22:58
zapsáno 18. Únor 2012 v 04:22
zapsáno 16. Říjen 2012 v 18:48
zapsáno 21. Listopad 2012 v 09:11
zapsáno 21. Listopad 2012 v 15:01
zapsáno 21. Listopad 2012 v 18:36
zapsáno 21. Listopad 2012 v 19:14
zapsáno 21. Listopad 2012 v 21:18
zapsáno 22. Listopad 2012 v 09:36
zapsáno 22. Listopad 2012 v 19:03
zapsáno 23. Listopad 2012 v 09:18
zapsáno 23. Listopad 2012 v 21:25
zapsáno 23. Listopad 2012 v 22:49
zapsáno 23. Listopad 2012 v 22:52
zapsáno 29. Listopad 2012 v 21:19
zapsáno 30. Listopad 2012 v 23:01
zapsáno 27. Březen 2013 v 11:02
zapsáno 8. Duben 2014 v 17:51
zapsáno 27. Duben 2014 v 19:19
zapsáno 7. Květen 2014 v 11:41
zapsáno 22. Červen 2014 v 12:54
zapsáno 8. Červenec 2014 v 18:21
zapsáno 15. Duben 2015 v 15:21