Chová se váš pejsek občas „podivně“? Nemějte mu to za zlé. Stejně jako v populaci lidí, tak i v říši zvířat není homosexualita zdaleka jen občasnou a zavrženíhodnou úchylkou.
Je homosexualita “normální”?
Sexuální vztahy mezi jedinci stejného pohlaví byly ještě nedávno považovány za abnormalitu. Dnes už ale víme, že takové chování patří k běžnému životu a týká se mnoha živočišných druhů.
Již přede dvěma sty lety bylo homosexuální chování pozorováno u ptáků. Odborníci se tenkrát snažili vysvětlit tento jev jiným způsobem. Křesťanství považovalo a považuje homosexuální vztahy za nepřirozené a hodné nejtěžšího trestu. Proto první odborné práce na toto téma často hovořily o „perverzním chování“ či „poklesu morálních hodnot“.
Pštrosí rituály
Intimní styk mezi jedinci stejného pohlaví byl dosud zjištěn u 471 druhů živočichů. Konkrétní projevy homosexuality mohou být velmi různé, často jsou doprovázeny rituály. Pštrosí samec se například k jinému samci, kterému projevuje náklonnost, přibližuje rychlostí 45 km/h, těsně před ním prudce zabrzdí, roztočí se do piruety, pak poklesne do dřepu a kolébá se sem a tam. Pak se načepýří a tluče křídly. Takový ceremoniál trvá až dvacet minut. Při námluvách samičky se celý rituál odbude za pouhé tři minuty. Homosexuální sklony se projevují asi u tří procent pštrosí populace.
Ovce, delfíni, mroži, žirafy …
U ovcí je toto procento vyšší – asi deset procent beranů raději vyhledává partnery stejného pohlaví. Kanadský biolog Valerius Geist pozoroval ovce tlustorohé a zjistil, že samci žijí mimo dobu páření odděleně od samic, přičemž jsou stále sexuálně aktivní. Asi tři čtvrtiny delfínů se plaví po moři v doprovodu jiného samce. Chrání se před žraloky a mají pravidelný sexuální styk. Mroží samci se také po období páření shlukují ve skupinách a oddávají se hromadným hrátkám. Samci žiraf si třou vzájemně krky, což je předehra k následným milostným hrám.
Má homosexualita nějaký smysl?
Již řadu let hledají vědci odpověď na otázku, jaký má homosexuální chování u zvířat vlastně smysl. Zpočátku se domnívali, že se takové chování projevuje jen u zvířat v zoologických zahradách a považovali ho za důsledek stresu ze zajetí. Ukázalo se však, že homosexuální je i přibližně stejné procento zvířat žijících ve volné přírodě. Možným vysvětlením by mohla být početní disproporce mezi samečky a samičkami v určité populaci. Takovému vysvětlení odpovídají například pozorování provedená u populace husy velké.
Na druhou stranu se však ukázalo, že u některých druhů nepoklesl zájem o partnery stejného pohlaví i v případě dostatku příležitostí k heterosexuálnímu vztahu. Vědci se proto pokoušeli zjistit, zda má homosexuální chování nějaké výhody. U jednoho afrického druhu ptáků bylo pozorováno, že homosexuální jedinci, kteří sami nemají potomstvo, pomáhají s výchovou potomků svých příbuzných. U labutí bylo dokonce pozorováno, že se dvěma samcům podařilo zahnat hnízdící rodiče od jejich hnízda a sami pak vychovali jejich mládě. Agresivnější samečci totiž mládě lépe ochrání a dokážou najít i více potravy, proto osmdesát procent homosexuálních párů dovedlo mláďata až do dospělosti, zatímco u párů heterosexuálních tomu tak bylo pouze ve třiceti procentech.
Homosexuální chování v živočišné říši ještě není zdaleka prozkoumáno, lze však již dnes říci, že tento jev nelze ve světě zvířat považovat za abnormální.
Zdroj: 100+1 19/2002