Konečně Hector!!!
Dnes nastal očekávaný den D, nebo spíše den H – přijel k nám Hector, náš italský bratranec. Uvítaly jsme si ho hned u branky a za jásavého štěkotu jsme ho začaly prohánět po zahradě. No to víte, byl z nás celý paf a vedle a jelen. Každá jsme mu štěkaly do ucha z jedné strany a bylo nám veselo. Vlastně skoro první den jsme jen štěkaly, až z toho páníčkům zaléhaly uši a Hector měl náběh na infarkt. Ale nebojte, však on si na nás zvykne!!
První večer pozvali naši páníčci sousedy na večeři, sedělo se u ohýnku, opékaly se klobásky a kuřecí stehýnka a bylo všeobecně veselo. A my jsme poprvé v životě směly loudit u stolu a sem tam jsme i kousek dostaly. Panička se dívala divoce, ale před tolika lidmi nás nechtěla vychovávat. To se nám líbilo, měli by chodit častěji!!!
rubrika Návštěvy, S fotogalerií | 0 komentářů
Už se to blíží, už je to tady, přijede k nám Hector! To je náš druhý bratranec, kterého už nám panička dlouho slibuje. Přijede k nám na prázdniny, na celý srpen, a svou rodinu vezme asi taky s sebou. Bude tady veselo jako v židovské škole, to říká panička. My si myslíme, že to bude fajn, budeme Hectora honit, tahat za uši a ocásek, a on, protože je kluk, nás kousat nebude. To bude žůžo! Stejně je to na tom světě hezky zařízeno. Tak jsme si daly poslední bojový trénink, abychom si zopakovaly všechny chvaty, kusy, skoky a úskoky, štěkání krátké, dlouhé, nízké, vysoké, tenké i hlasité. Taktéž souboj o předmět doličný, kterak ho vybojovat, okázale se s ním producírovat a hlavně už nedat. Šlo nám to skvěle, myslíme, že jsme připravené!
Léto je čas podivný a nevyzpytatelný. Předně není pravda, že by bylo nějak extra krásně. Panička měla dovolenou, těšila se, že nás bude cvičit, budeme chodit do lesa a že se pojedeme někam koupat. Ale skoro celou dobu bylo zima, pršelo a foukalo, že by psa nevyhnal. Tak jsme byli zalezlí v pelíškách a hřáli se navzájem. Navíc, my přece nikam nesmíme, protože Cheynee hárá. Já, Sunny, pořád nic. Oni vám mě pořád zkoumají, až je mi to protivné. Někdo hárá, někdo prostě ne. Nechám si to na jindy, až tu nebude Hector, vy chytráci. Tak si místo procházek, když je zrovna hezky, na zahrádce aspoň pořádně hrajeme a lumpačíme. Podívejte se na nás!
Tak jsme tu měly zase Arhese. Bylo to fajn, už se dobře známe, pořádně jsme ho prohnaly. Podívejte, už proti němu nejsme žádná ořezávátka!!
Panička byla na služební cestě. Nevíme přesně, co to je, ale prostě a jednoduše byla pryč, fuč, nechala nás tady opuštěné. Hrozně se nám stýskalo. Paničce prý taky, no a jak se jí stýskalo, koupila nám cestou nové kamarády, prasátko a medvídka. Sice jsou jenom plyšoví, ale prý, jak je uviděla, musela je pro nás mít. Prasátko nás hrozně baví, protože má ocásek. Nosíme si ho za ocásek po celém bytě, taháme se o něj a koušeme mu čumáček. Panička povídala, že prý nám dlouho nevydrží, ale coby? I bez čumáčku bude prasátko fešák!
Když jsme si už tak hezky okusily vodu, vzala nás panička zase do lesoparku v Hostivaři, abychom si zaplavaly v nádrži. Je tam jedno místo, kam se chodí koupat jenom pejsci, páníčci sedí na břehu, povídají si a taky hážou do vody různé předměty, jako balónky nebo klacíky, aby to pak pejsci lovili a přinášeli. A tak jsme se tam s paničkou vydaly, že to taky zkusíme.