Zázraky se dějí
Dnes ráno panička volala na veterinu, aby se konečně dozvěděla výsledek PCR vyšetření našeho kocoura. Oni měli totiž doktoři ke všemu 14 dní dovolenou, takže si panička opravdu počkala. Ty týdny, kdy kocoura piplala a kdy se trápila myšlenkami na to, že je opravdu vážně nemocný a že bude třeba ho nechat uspat, už jí připadaly nekonečné. Dokonce máme pocit, že už jí to docela lezlo na mozek. Chodila za kocourem, chovala ho v náručí a tekly jí slzy, kocourovi do kožichu. Jestli se mu to líbilo, to nevíme, ale škvírou ve dveřích jsme viděly, jak se paničky pevně drží drápky a tulí se, jakoby jí chtěl vymačkat duši z těla. Panička si hrozně moc přála, aby se stal nějaký zázrak, aby i přes to, že všechny testy vyšly špatně, všechno nakonec dobře dopadlo. Nikdo tomu už nevěřil a všimly jsme si, že ostatní členové lidské smečky už paničku považují za šílence.
Pak, když kocour zmizel, se trápila ještě víc – že někde venku nakazí další kočky, a pak že sám někde umře na chorobu zlou. Měla výčitky, že ho líp nehlídala, no prostě na tom byla psychicky dost špatně.
Tak se panička dnes ráno zhluboka nadechla, v duchu se připravila na obligátní opatrnou odpověď paní doktorky “nemám pro vás dobré zprávy”, a vytočila číslo na veterinu. A pak se to stalo. Odpověď byla jiná. “Dneska mám pro vás výborné zprávy, výsledek je negativní …”. Negativní. Panička začala brečet radostí, no vážně, tekly jí slzy. Negativní, víte vůbec, co to slovo znamená? Ten kocouří prevít má víc štěstí, než rozumu! On ten koronavirus v těle vůbec nemá! A to se prosím tvrdí, že ho má 80 procent koček! On ho ale nemá vůbec, to znamená, že ani nemohlo nic zmutovat a tu hroznou FIP prostě nemůže mít, i kdyby se na tu svojí odpornou kocouří hlavu stavěl!!!
A víte co? Myslíme si, že on celou tu dobu jenom simuloval, aby měl kde přečkat mrazy, aby měl co jíst a aby ho někdo v chladných večerech tulil. Jak se oteplilo a venku zase začaly běhat myši, prostě se zázračně uzdravil!