Dost bylo kocoura, je tu jaro!
Už nás to nebaví, tohle jsou přece stránky psí, naše, a najednou se to tu hemží samým kocourem. Kocour vlevo, kocour vpravo, kocour je a zase není, jeden by z toho přišel o rozum. Co my? Ještě vás vůbec zajímá, jak se máme my, psí holky, co založily Psí pelíšek? No proto. Děkujeme za optání, máme se dobře, protože už konečně přišlo jaro.
Dneska byl úplně výstavní den. Troufáme si tvrdit, že byl téměř letní. My jsme hopkaly celou dobu po zahradě, panička nám házela míček při tom, co se snažila čistit želvám jezírko. Svítí sluníčko, želvy musí ven. Dělá jim to prý dobře, když se opalují, aby měly vitamin D. Asi po hodině paniččiny tvrdé dřiny (no nemusela to tahat v těch kýblech, mohla si na to vzít čerpadlo, ale to je prostě naše panička …) bylo jezírko čisté, želvy v něm a my je mohly sledovat, jak si po zimě zase zvykají na velký prostor, jak lezou z vody a zase do vody, a přemýšlely jsme, o kolik asi přes zimu vyrostly a jestli se nám ještě vejdou do tlamy.
Krom jiných drobných prací na zahrádce panička taky obhlídla trávník. Nebo spíš to, co z něj zbylo po zimě a našem řádění. Moc toho nenašla, vlastně skoro nic, sem tam vykukuje z bahna zelený ocásek, jakoby se bál, jestli vůbec smí vyrůst. Bát se nemusí, ale stejně nevyroste. Naše neúnavné lítání po zahradě spolehlivě zastraší cokoli, co mělo v úmyslu se na jaře zazelenat. Panička má ale travičku, kytičky a všechny ty zelené nesmysly ráda, takže nám hrozí, že nás bude zase zavírat na dvorek. Hlasujeme rozhodně proti a Kulíšek se určitě přidá. Když v zájmu vyšší politiky uzavřeme dočasné příměří s kočičí kolonií ve stodole, člověčí smečku spolehlivě přehlasujeme. Jestli lidi hrajou fér, musejí naši převahu uznat a kapitulovat. Neklesejme tedy na mysli, ať žije jaro!