Psí pelíšek

Who will love a little sparrow?

16 Srpen 2009

Who will love a little sparrow?

VrabecNaše panička je tvor muzikální. Často nám zpívá, méně často už na něco hraje, ačkoli by mohla, protože to umí, ale je ukrutně líná. Ale neříkejte jí to. Zpět k tomu zpívání. Když se venku vyválíme v něčem obzvlášť voňavém, jako je stojaté bahno, leklá ryba nebo … no takové to … zkrátka když se nám povede se hezky navonět, panička to ocení písní “Ty jsi máááá, levandulovááááá …”, k čemuž Sunny umí obstojně zavýt druhý hlas. To, že nás pak panička obě vrazí do vany a drhne šamponem tak dlouho, až ta vůně zcela zmizí, nám stále nejde na rozum. Ale vraťme se k hudbě.

Panička má úplně nejradši písničky od Simona a Garfunkela. Poslouchá je doma, v práci, dokonce i v autě. A u některých, považte, vždycky uroní slzu, i když už je slyší po milionté. Podle nás je velmi přecitlivělá. Takovou hodně dojemnou je písnička o malém vrabečkovi, který je unavený, hladový, zmrzlý a nikdo mu nechce pomoct a nakrmit ho.

A představte si, že takový vrabec se jednoho rána objevil u nás na zahradě. No, abychom to nedramatizovaly, zmrzlý nebyl, protože bylo 30 stupňů ve stínu, hladový asi taky ne, protože právě vypadl z hnízda, kde ho nejspíš dobře krmili, unavený snad ani taky nebyl, protože toho ještě moc nenalítal. Ale každopádně byl v tu chvíli úplně bezbranný a sám.

My jsme se k němu hnaly, že mu pomůžeme, ale paničce se to nějak nezdálo a zahnala nás na zadní zahrádku. A že se o něj postará sama. Lidi, to bylo k popukání. Už jste někdy viděli člověka, který učí lítat vrabce? My to sledovaly jen na dálku, skrz plot, ale i to nám stačilo. Naše panička a malý vrabec byli prima dvojka. Vrabec očividně moc lítat nechtěl a panička mu domlouvala, že musí, protože jinak ho sežere kočka. A že musí lítat brzo, aby mohl odletět s maminkou.

Vrabec se nechal nosit v dlani jako pán, občas paničce skočil na rameno a tulil se jí za krk, asi aby upevnil její přesvědčení o tom, jak moc je bezbranný a jak moc jí potřebuje. Zabralo to. Panička ho napojila injekční stříkačkou, co se do vrabce vešlo, aby prý, chudák, netrpěl. Tak zase funěl a nelítal.

Odpoledne mu panička donesla z půdy klec po kanárkovi, aby se měl vrabec kde schovat, prý před těmi kočkami. Kupodivu se mu to hrozně zalíbilo a odmítal jít z klece ven. Tak toho panička využila, vytahovala vrabce ven na ruce, a když chtěl zpátky, musel si tam doletět. Je to k nevíře, ale fungovalo to, on vážně začal lítat!

Večer ho panička dala spát v kleci do dílny, aby se dočkal rána živý, a hned ráno už byl usazený v hustém jalovci před vchodem, odkud mohl vysílat a volat svoji rodinu. Chvíli to vypadalo, že už ho tam nechají, pak se ale kolem začali vrabci slétat, štěbetali a po další chvíli už tam náš vrabec nebyl.

Tak všichni, hlavně panička, věříme tomu, že si ho maminka našla, že ho pochválila, jak se pěkně naučil v člověčí škole lítat a že ho vzala s sebou za ostatními vrabci. My jsme byly rády, že už je pryč a že zase můžeme na dvorek, no a všichni kolem paničky byli rádi, že už se nezabývá vrabcem, ale dělá taky něco jiného.

No řekněte, není na světě hezky?

Škola létání pro vrabce

  1. 1 1. Říjen 2009, Gája napsal:

    Panička objevila dokonalou díru na trhu. Zboží i služby pokryly nejnesmyslnější oblasti, ale škola létání pro ptáky, to má budoucnost! Honem nechat patentovat, než to ukradne “rychlý druhý” a shrábne zisky. Podnikání ve škole pro výkuku letu ptáků bude jednou větší hit, než psí psychologové. Bez psychoanalýzy už fůra zvířátek v pohodě přežila, zatímco létání je pro ptáky životní nutnost.

  2. 2 12. Srpen 2011, sandra napsal:

    čau psiska, máme podobnou zkušenost se sovou, kterou jsme našli a drželi ve voliéře, taky , když se vynesla ven, tak honem pospíchala zpátky do voliéry. pochopitelně letmo. Až vyrostla, tak jsme ji šli pustit do lesa. my psi máme své pudy a ptáci taky své….

nahoru »