Domácí vězení
Jak panička vyhrožovala, tak se i stalo. Už týden tady máme tu její rekonstrukci. Kuchyň a pokoj jsou pryč, prostě všechno zmizelo. Nejen nábytek, postele, pelíšky, záclony, ale i okna, dveře, podlaha, strop a dokonce i jedna celá stěna!!! To není rekonstrukce, to je demolice! Takhle to občas vidíme v televizi, když ukazují válečné záběry. Jestli v tomhle se bude ještě někdy bydlet, tak ať nám uši ještě o kousek povyrostou!
Ale kdyby jenom to. Nejen, že je tu špína, bahno, prach, zima a v tom kraválu od sbíječek se nedá vydržet, ale hlavně nesmíme ven. Brána do zahrádky je otevřená, jezdí sem auta s pískem, autíčko “suťák”, co odváží sutiny, courá se tu spousta cizích pánů a vůbec je tu provoz. Ven chodíme jen ráno, než to všechno začne, pak v poledne, když jdou všichni ti lidi na oběd, a pak zase odpoledne, když mají padla. Celý den proležíme v pokoji, panička sedí u počítače a my se smíme válet na posteli. Dokonce i když jsme špinavé, protože není místo, kde bychom se mohly očistit. Tak dala panička přes postele staré spacáky a máme domácí vězení.
Inu, mohly jsme dopadnout i hůř, taky nás mohli zavřít do stodoly ke kočkám, to by byla potupa. Ale stejně se těšíme na Vánoce, až už to bude všechno zase v pořádku, alespoň tak to slibuje panička!