Psí pelíšek

Letošní dlouhou zimou už jsme se poučily předčasně se neradovat. Ale snad to tak už opravdu je. Sníh roztál, sluníčko svítí, v lese všechno voní a panička nás vzala na procházku.
Hned za vsí se k nám přidal kamarád Mikouš a celou cestu si s námi hrál. Přesně řečeno, my si hrály s ním. Na lovenou. Lovená se hraje tak, že lovený běží, co mu síly a nohy stačí, a lovkyně ho stíhají a jsou mu po krku, každá z jedné strany. Lovenou hrajeme tak dlouho, dokud to loveného baví. Nás to totiž baví pořád. To se už ovšem nedá říct o Mikoušovi. Po slabé hodince lovení se začal tvářit, jakože mu uletěly včely, a protože už jsme se blížili k vesnici, vzal nám roha. Normálně a sprostě nám utekl. Vrátil se domů, přeskočil plot, a když jsme se vraceli kolem, koukal, jako kdyby nás dlouho neviděl. Jo, halt v tom umí chodit. Ale my zase umíme běhat a příště si ho zase polovíme!