Psí pelíšek

Náš Kulíšek je pejsek maličký. Protože má epilepsii, panička se o něj hrozně bojí, a tak ho vždycky hlídá, když je u nás na návštěvě nějaký pes, hlavně velký pes, hlavně Arhes. Kulda má pro sebe větší část zahrady, krásné, tiché, s ovocnými stromy, kde si cajdá, jak je mu libo, a my se s Ároušem tísníme na dvoře.
Ale nikdy neříkej nikdy, a tak jsme paničku přemluvily, aby nechala Árouše Kuldu aspoň očichat, svatosvatě nám slíbil, že naň bude hodný a že mu vůbec nic neukousne ani neokouše ani neohryže. Tak to panička zkusila. A ejhle, ono to docela šlo. Celý článek »

Dopadlo to dobře, nakonec jsme o návštěvu Arhese nepřišly. Panička všechno rychle domluvila, abychom se viděli ještě před tím, než bude mít Sunny “kritické dny”. Tak dneska Arhes přijel s páníčkem a paničkou. To byl den!
Všichni byli plni očekávání, jak se snese Hector s Arhesem. O nás, holky, se nikdo nebál, my máme výhodu, že nám je opovážlivé spoléhání na galantnost pánů dovolena. Tak jsme vyhlížely u branky návštěvu. Kolem oběda se objevili, Arhes vyskočil z auta a hned k nám, vesele se s námi vítal. Jakmile vběhnul do zahrádky, začaly jsme náš uvítací vřískací rituál, aby nebyl nikdo na pochybách, s kým má tu čest. Celý článek »

Už jsme si na Hectora docela zvykly a on na nás. Občas už ani neštěkáme. Ráno se na sebe těšíme, až nás lidé pustí ven, a tam se honíme a radujeme se ze života. Někdy pěkně tiše, ale když je nám líto, že se paničky neradují s námi, pak umíme rychle zařídit, aby se radovaly. Jak začneme štěkat, jedna nebo druhá panička se objeví. Je to zvláštní, ale vážně to funguje. To jsme se naučily od Kulíška. Ten to zvládá perfektně. Umí si takhle paničku zavolat třeba i o půlnoci. Pravidelný výcvik je prostě potřeba, marná sláva. A tak občas takhle ráno cvičíme, jak rychle panička přijde.

Přes den si s námi většinou lidé hrají, něco nám házejí nebo jdou s námi do lesa. To se nám líbí. Ale tuhle jsme tam potkali i myslivce a měl i mysliveckého psa a mysliveckou flintu a to se nám nelíbilo ani trochu. Musíme si dávat pozor!!

Všeobecná hectoří galerie

Dnes nastal očekávaný den D, nebo spíše den H – přijel k nám Hector, náš italský bratranec. Uvítaly jsme si ho hned u branky a za jásavého štěkotu jsme ho začaly prohánět po zahradě. No to víte, byl z nás celý paf a vedle a jelen. Každá jsme mu štěkaly do ucha z jedné strany a bylo nám veselo. Vlastně skoro první den jsme jen štěkaly, až z toho páníčkům zaléhaly uši a Hector měl náběh na infarkt. Ale nebojte, však on si na nás zvykne!!

První večer pozvali naši páníčci sousedy na večeři, sedělo se u ohýnku, opékaly se klobásky a kuřecí stehýnka a bylo všeobecně veselo. A my jsme poprvé v životě směly loudit u stolu a sem tam jsme i kousek dostaly. Panička se dívala divoce, ale před tolika lidmi nás nechtěla vychovávat. To se nám líbilo, měli by chodit častěji!!!

První hectoří galerie

Tak jsme tu měly zase Arhese. Bylo to fajn, už se dobře známe, pořádně jsme ho prohnaly. Podívejte, už proti němu nejsme žádná ořezávátka!!

Galerie s Arhesem

Dnešní návštěva Arhese proběhla docela v klidu. On se na nás moc těšil, takže už za brankou vrtěl ohonem a snažil se k nám dostat. Hráli jsme si celý den, někdy bylo dokonce na zahrádce takové ticho, že se panička chodila dívat, jestli už nejsme zakousnuté. Ale to my ne, jen už jsme prostě klidné :-). Taky už brzo budeme velké holky! 

Celý článek »