Váleční psi
Nejkrajnější využití agresivity psů vidíme v uplatnění tzv. válečných psů. Staří Egypťané, Římané, Galové a jiní Keltové dávali přednost mastifům, kteří se pro tyto účely zvlášť hodili. Starobylá verze mastifa, známá jako molosský pes, vážila údajně kolem 140 kg a byla proslulá svou útočností. Tato obrovská zvířata byla vybavena brněním s trny, aby se mohla přiblížit co nejblíže koním nebo pěšákům. Někteří psi byli cvičeni k přímému útoku, na hřbetě měli připevněná kopí nebo harpuny. Jiní nesli na hřbetě nádoby s hořící pryskyřicí. V dobách před vynalezením palných zbraní patřil pes k významným válečným prostředkům. Terorizoval pěchotu a byl velmi účinnou zbraní proti jezdectvu.
Psi se vrátili na válečná pole během I. světové války. Němci je využívali velmi účinně ve strážní a hlídkové službě. Za I. světové války sloužilo na obou stranách více než 75 000 psů. Obzvláště Francouzi využívali hlavně výborného sluchu psů, aby mohli lépe zamířit protivníka. Za druhé světové války to už bylo více než 200 000 psů. Kromě hlídkové a strážní služby, kurýrní služby a vyhledávacích záchranných prací sloužili psi na lodích jako protiletecká hlídka, dokud nebyla většina plavidel vybavena radarem.
Strážní psi
K tomu, aby zvíře bylo dobrým strážním psem, potřebuje vyvinutý teritoriální smysl a ochotu uplatnit i fyzickou agresivitu. Čivava může být dobrým hlídacím psem, protože je velmi hlučná, ale přes svou velkou odvahu může tento maličký psík jen těžko zastavit vetřelce. Kvalitní strážní pes musí být schopen jediným rychlým útokem zcela zabránit napadení. Robustnost a fyzická síla jsou, stejně jako temperament, určující vlastnosti dobrého strážního psa.
Odborníci vybrali následujících 13 plemen jako nejúčinnějších:
- bulmastif
- dobrman
- rottweiler
- komondor
- puli
- velký knírač
- německý ovčák
- rhodéský ridgeback
- kuvas
- staffordshire teriér
- čau čau
- mastif
- belgický ovčák
———————————————–
Soubor testů osobnosti psa
Test č. 8 – citlivost na dotek
Při výcviku poslušnosti je někdy nezbytné fyzicky opravit psa např. trhnutím vodítkem, což mu způsobí okamžité nepohodlí přitažením stahováku. Pes, který je na tyto podněty poměrně necitlivý, na takové upozornění nereaguje a mnohem hůře se ovládá. Pes příliš citlivý na fyzické podněty se zase snadno vyleká nebo rozruší, takže i mírné opravy způsobují při výcviku problémy.
Test spočívá v postupně sílícím tlaku prstů. Zkoušející stiskne nejprve přední tlapku psa buď mezi palec a ukazováček jedné ruky, nebo mezi prsty obou rukou, a pomalu zvyšuje tlak, přičemž počítá do dvanácti, pokud nevyvine stisk co nejsilnější. Pozor však na nehty, ty se nesmějí uplatnit. Zkoušející musí po celou dobu zůstat nepohnutý a klidný.
Potom zkoušející vezme mezi palec a ukazováček ušní boltec psa a podobně při počítání do dvanácti stupňuje tlak. Jakmile štěně projeví nějakou známku bolesti, např. se odvrací, kroutí, utíká nebo se snaží kousnout, zkoušející okamžitě tlak uvolní a štěně odmění a hravě poplácá.
Pokud se objeví první reakce mezi 5 – 8, zapište si tři body. Jestliže štěně zareaguje už mezi 3 – 4, zapište si dva body a udělejte značku do sloupce S, kdežto pokud štěně zareaguje až při 9 – 10, připište dva body a značku do sloupce A. Začne-li se štěně bránit už v prvních dvou vteřinách, dejte mu jeden bod a značku do sloupce S, kdežto štěně, které zareaguje až při 11 – 12, dostane jeden bod a značku do sloupce A.