Psí pelíšek

Nedávno jsme v televizi slyšely o lavinách. Ale dokud nám jedna nespadla i tady, nevěděly jsme, co to je. Teď už to víme. Začne to ohromným duněním, jako když po střeše jede tank. A pak spadne tak veliký kus sněhu, že je to jako kdyby ze střechy spadl tank. A když někdo stojí dole, je to jako kdyby na něj spadl, no třeba tank.
Panička nás nechce moc nechávat na zahrádce, prý než to všechno opadá. A vždycky když to spadne, běží do stodoly přepočítat kočky.
Kočky jsou stále všechny a my nesmíme ven. Spravedlnosti se nedočkáte …

Ani měsíc únor nás počasím nijak nepřekvapil. Přes závěje už ani není vidět. Držíme se našich bezpečných prošlapaných cestiček, ani krok stranou.
Jediné, co nás teď venku baví, je číhání na kočky. K tomu jsou závěje naopak jako stvořené. To se přikrčíte a čekáte. Čekáte a čekáte. Kočky jsou potvory nedůvěřivé, dlouho jim trvá, než se osmělí a vystrčí ty svoje chlupaté hlavy. A jak se nad závějí objeví kočičí uši, hup! Zatím jsme nic neulovily, ale techniku pořád ladíme. Však ono to jednou přijde!