Psí pelíšek

Jaro je v plném proudu a je opravdu krásně teplo, prý je to skoro jako v létě. To my zatím nevíme. Ale až to léto bude, řekneme vám. Teď si užíváme jara a vonící přírody plnými doušky. Zoubky nám to dovolit nechtějí, viz naše zápisky o želvě, ibiškách a podobně. Jen dneska se nám podařilo, že jsme se dostaly k novinám a pořádně si je přečetly. Na tisíc kousků! Hrozně nás to bavilo, ale dvojnožci pak přišli, hulákali a noviny nám zabavili, ještě než jsme je stihly přečíst celé. Tak zase nevíme, co se ve světě děje. No, hlavně, že u nás je krásně!

Jarní fotogalerie

Lidi, život je někdy pes, to vám povím. Ale začnu od začátku. Od té doby, co máme na zahrádce želvy, tam my, holky, často skáčeme, pijeme vodu z jezírka a štěkáme na želvy, aby měly taky trochu pohybu a nenudily se. Minule se mi povedlo jednu želvu ulovit a tak jsem si řekla, že si jí odnesu kousek dál, aby nám do hraní nikdo nemluvil ani neštěkal. Ale uviděl mě dědeček. Už z dálky na mě začal křičet, ale já se nedala, nic, držela jsem želvu v hubě a nepustila ji. Tak on se šoural směrem k nám, přelézal ten malý plůtek, ale nějak o něj zakopl a upadl do želví zahrádky. A pak na mě křičel ještě víc. Dokonce si myslím, že některé výrazy byly neslušné, protože od paničky jsem je nikdá neslyšela. No tak jsem želvu pustila zase do vody, co jsem měla dělat, když se tam tak válel a křičel na mě. To už by z hraní stejně nic nebylo. Ale ty ošklivé věci mi říkat nemuseli! Já jsem ještě malá, a hrozně citlivá!!! Vaše Sunny

Jak se udělalo venku teplo, objevily se na zahradě dvě nové potvory. Kromě nás, samozřejmě, my jsme taky potvory, ale nejsme nové. Ale tohle svět neviděl. V ohrádce s jezírkem se začala potulovat dvě divná stvoření, hlava a nožičky tomu lezou z nějakého domečku, občas se to opaluje na sluníčku a jinak to plave ve vodě. A my holky jsme z toho úplně vedle! Skáčeme do ohrádky a štěkáme na ty divné tvory, ale představte si, že si nás nevšímají! Vůbec se nebojí, nelekají, jen se tak opalují nebo si líně lezou. Celý článek »