Kulíšek u nás už zůstal nadobro. Zamiloval se do celé naší rodiny a my do něj. Dokonce přežil i koupel ve vaně plné vody, kterou na něm spáchal náš tatínek řka, že špinavý pes do postele prostě nepatří. Kulíšek se tvářil sice velice vyděšeně a ke koupaní se stavěl s vyslovenou nevolí, leč je to psíček vzrůstu docela malého, proto nebylo těžké ho přimět ke klidu. A tak jsme Vánoce již oslavovali s vymydlinkovaným Kulíškem. Pod stromečkem objevil kromě nezbytných laskominek i malý kožený obojek, na který se díval velmi nedůvěřivě. Ale po talíři plném výtečné rybí polévky se smaženou houstičkou, který s velikou chutí spořádal (na rozdíl od Sandy, která se od ryby odvrací s pohoršeným výrazem, který jakoby říkal “copak jsem kočka ?”), byl ochoten nám tento dáreček tolerovat. Důležitější je pro něj láska, kterou nám vrchovatě oplácí.
Kulíšek měl dokonce už i návštěvu. Přijeli se na něj podívat příbuzní jeho zemřelého pána. V duchu jsem se bála, aby s nimi nechtěl odejít, ale dojal mě, když si při jejich odchodu způsobně sedl do svého košíčku v předsíni a podával jim pacičku na rozloučenou. Choval se k nim přátelsky, ale jasně jim dal najevo, kde je teď jeho domov. Můj milovaný Kulíšek.
Už jsme vám říkali, že je to psík nadmíru mazlivý a opravdu milý. A musíme to jen opakovat. Je to učiněné zlatíčko. Všichni se musíme neustále usmívat, když vidíme, jak bezvadně se do naší rodiny hodí. Většího mazlíčka bystě jen těžko našli. Po několika dnech, když opadla počáteční nedůvěřivost a ostych k Sandy, se už spolu dělí i o kanape v kuchyni. Když naše početná rodina, která se o svátcích sešla, seděla u svátečního stolu, oba psi byli zajedno v tom, že když rodina, tak celá, a vecpali se mezi stolovníky na pohovku. A tak jsem zpravidla obědvala a z každé strany se ke mně tiskl jeden pes. Přes den spolu běhají po zahradě a večer pak už čekají, kdy se půjde spát, aby mohli zaujmout svoji polohu. Vedle mě – každý z jedné strany.
Sylvie