Psí pelíšek

Dneska byl u nás zase na návštěvě náš bráška Rony. Potkali jsme se už v lese, na procházce, a začali jsme pěkně lumpačit. Měl s sebou ještě svého kamaráda Maxe, to je takovej malej černej chlupatej voříšek, ale ten nás moc rád nemá, ten se na nás zubí a cení. Ale Rony je fajn, lítali jsme a hráli si, běhali jsme po cestě i po lese, skákali nahoru a dolů a užívali si. Paničky jsme sledovali po očku, aby se nám nikde neztratily. Celý článek »

Nevěříte? Opravdu. My, psice domácí, mazlící, pelíškové, postelové, jsme dostaly boudu. Ne abychom v ní snad přímo bydlely, ale prý abychom se mohly schovat, kdyby náhodou pršelo a my zrovna byly venku. Jako kdyby nám děšť, sníh a bláto nějak vadilo!

Nejdřív jsme byly uražené, co je tohle za zvyky, nacpat jednoho do dřevěné bedny. Ale pak jsme přišly na to, k čemu taková bouda může sloužit. Jako zahradní hrací domeček. Bezvadně se v ní hrají bojové hry. To takhle zaletíme obě dovnitř a tam se rveme, až se bouda třese, odskakují z ní prkna a panička se budí, protože bouda stojí pod jejím oknem a my tyhle bojůvky milujeme hlavně ráno, když nás pustí na ranní venčení. Takový budíček je lepší, než kokrhající kohout!

Dneska odpoledne krásně svítilo sluníčko, tak jsem vzala holky na procházku do lesa. Protože jsou stále “v zácviku”, pouštím je sice na volno, ale tahají za sebou každá dlouhé stopovací vodítko, abych na ně měla “dálkové ovládání” (na fotkách jsou to ty zelené šňůrky). Holky si na to rychle zvykly a vůbec jim to nebrání, aby divočily a prozkoumaly všechno, co je zajímá. Dokonce díky takovým výcvikovým vycházkám už konečně pochopily, že vodítko je věc veskrze pozitivní a znamená pro ně výlet, takže se ho přestaly bát. Já jsem klidnější, že se mi nikam nezatoulají, protože je můžu v případě potřeby rychle polapit. Celý článek »