Psí pelíšek

Lidi, život je někdy pes, to vám povím. Ale začnu od začátku. Od té doby, co máme na zahrádce želvy, tam my, holky, často skáčeme, pijeme vodu z jezírka a štěkáme na želvy, aby měly taky trochu pohybu a nenudily se. Minule se mi povedlo jednu želvu ulovit a tak jsem si řekla, že si jí odnesu kousek dál, aby nám do hraní nikdo nemluvil ani neštěkal. Ale uviděl mě dědeček. Už z dálky na mě začal křičet, ale já se nedala, nic, držela jsem želvu v hubě a nepustila ji. Tak on se šoural směrem k nám, přelézal ten malý plůtek, ale nějak o něj zakopl a upadl do želví zahrádky. A pak na mě křičel ještě víc. Dokonce si myslím, že některé výrazy byly neslušné, protože od paničky jsem je nikdá neslyšela. No tak jsem želvu pustila zase do vody, co jsem měla dělat, když se tam tak válel a křičel na mě. To už by z hraní stejně nic nebylo. Ale ty ošklivé věci mi říkat nemuseli! Já jsem ještě malá, a hrozně citlivá!!! Vaše Sunny

Víte, co je to klackování? Asi vás hned napadne náctiletý výrostek rodu lidského pohybující se nedbale elegantně. Ale chyba lávky.

Klackování je veskrze zábavná hra, která spočívá v tom, že jedna z nás chytne klacík a druhá jí honí a snaží se jí klacík sebrat. Užijeme si přitom hodně legrace, nejvíc když se jedné podaří tu druhou chytit za ocásek. To pak po zahradě behá podivný vláček, vpředu klacek, za ním jeden pejsek a na konci pověšený druhý pejsek. Stejně tak to praktikujeme, když nám panička klacíky hází. To je pak ještě větší zábava, protože panička piští a směje se a my lítáme jako pominuté.

Podívejte se, jak nám to s klacíky sluší! Za takové stojí za to trochu zabojovat!

P.S. Mrkněte do naší klackovací fotogalerie, uvidíte, jak jsme občas zachyceny ve stejné pozici, přestože je to tentýž klacík, tudíž to panička fotila s časovým odstupem! Najdete dvě skoro shodné fotky?

Už jsme vám říkaly, že naše lidi udivuje, jak si často sedneme nebo lehneme do stejné pozice. Asi je to opravdu tím, že jsme ségry, že jsme naladěné na stejnou vlnu. Nemusíme se nijak domlouvat, jde to samo. Někdy si tak stejně i hrajeme a občas se nám podaří i synchronizovaně vyčůrat, no vážně, nesmějte se, jsme jako akvabely!

Když slyšíme nějaký zvuk, stejně otáčíme hlavičkou, když čekáme na autobus nebo na metro, způsobně sedíme stejně vedle sebe. V autě jsme stočené jak dvě lištičky, pěkně stejně, vedle sebe.

Tak mrkejte, jak nám jde synchronizované kousání!

Celý článek »

Dneska byl u nás zase na návštěvě náš bráška Rony. Potkali jsme se už v lese, na procházce, a začali jsme pěkně lumpačit. Měl s sebou ještě svého kamaráda Maxe, to je takovej malej černej chlupatej voříšek, ale ten nás moc rád nemá, ten se na nás zubí a cení. Ale Rony je fajn, lítali jsme a hráli si, běhali jsme po cestě i po lese, skákali nahoru a dolů a užívali si. Paničky jsme sledovali po očku, aby se nám nikde neztratily. Celý článek »

Tak už je to tady. Holky vyrostly do stolové výšky. Až dosud to byla legrace, skoro nikam nedosáhly, na postel, na lavici, na stůl. Ale s každým centimetrem se blížily k vysněné výšce a dnes už se Cheynee podařilo vyskočit na lavici a z lavice na stůl. Panečku, to je hned jiný pohled na svět! A těch dobrot, co tam lidé mají! Představte si, plná mísa čokoládových bonbónků zabalených do alobalu. No nerozbalte si jeden, dva, tři ….

Stalo se to, když jsme zrovna nebyli doma, Sunny byla v Praze a Cheynee měla po ranním řádění doma spinkat. Inu, nespinkala. Činila se. Jenže, když jsme se vrátili, na stole už nebyla, tak i když jsme věděli, že to byla ona, nebylo komu vyčinit. Ona potvora nějak vycítí, že tohle by asi neměla, a nikdy se o to nepokusí, když jsme na dohled. Bude docela oříšek jí to odnaučit tak spolehlivě, aby si stolu nevšímala, i když nikdo není doma. Budu na ni muset políčit …

Dnes měla Cheynee zážitek se sprchou. Vydala se za mnou do koupelny, aby konečně zjistila, co se v té podivné nádobě u všech všudy děje a proč tam panička vždycky zmizí. Vyskočila předními tlapkami na okraj vany a načuhovala. Zaujal ji proud vody ze sprchy tekoucí a zkusila ho chytit do zubů. Když však ucítila v tlamičce vodu, byl to pro ní takový šok, že vyskočila jako čertík z krabičky. Ale zvědavost jí nedala a po pár vteřinách šla do toho znovu. Tak to šlo dál a dál, nadskakovala a nakonec začala na sprchu štěkat :-).