Štědrý den
Tak už je to tady, Štědrý den! Letos bylo všechno trochu jinak, bylo to poprvé, kdy jsme Štědrý den trávili bez nejstaršího pánečka, tatínka naší paničky. A tak nám všem bylo i smutno. Ale Vánoce jsou hlavně událost radostná, tak jsme si to nakonec užili, najedli jsme se dobrot a hlavně jsme dostali od Ježíška spoustu dárečků.
My holky jsme měly pod stromečkem pískací hračky – roháčka, paroháčka, klobásku a pečené kuře. Pečené kuře zmerčila už z dálky potvora Cheynee a od té chvíle bylo její. Hned jak nám to panička dovolila, vrhly jsme se na hromadu dárečků a neomylně jsme vyrvaly ty naše. Cheynee si odnesla pečené kuře a strašlivě s ním pískala. Na mě zbyla klobáska, ale taky dobrý. Roháčka a paroháčka jsme si rozdělily, ale ti nebyli tak lákaví, ti nám zbydou na později. Cheynee pískala kuřetem a mě to pěkně štvalo. Tak jsem občas taky pískla klobásou, ale spíš jsem se toho vždycky lekla, tyhle pískací vynálezy jsou tak leda pro zlost. Cheynee žužlala kuře a stále pískala. Já jsem si šla otráveně k paničce pro pamlsek. Cheynee žužlala kuře. Ale už nepískala. Ukousla mu nožičku. A pak druhou. A bylo po pískání. Užívaly jsme si s paničkou klidu, když v tom Cheynee kuře na oko opustila. Rychle jsem se na něj vrhla, že si taky požužlám. Byl to však jen sprostý úskok, aby se Cheynee mohla zmocnit klobásy. A hned začala zase pískat. Žužlala klobásku a pískala. My na sebe s paničkou jen koukaly. A pak bylo najednou ticho. Ukousla klobásce koneček.
Tak máme dvě super žužlací hračky a nemusíme se lekat, že budou pískat. A můžeme si je okusovat i v noci, klidně i v posteli, panička nic neslyší. Tuhle našla naše kuře pod peřinou. Roháček a paroháček se zatím drží. Na fotkách můžete vidět, jak vypadají.
Zbytek Štědrého dne byl ve znamení žužlání. A to jak hraček, tak dobrot. To nám přijde uspokojivé. Takový den je opravdu štědrý!