„Můj pes dokáže chrchlat jako kongresman, aportovat jako vojenský sluha, žebrat jako novinářka a hrát mrtvého jako recepční, když zvoní telefon.“
Gerald Solomon, kongresman
Co přesně znamená pojem „psí inteligence“? Odpověď se zdá být jasná až do chvíle, kdy se nad ní více zamyslíme. Jak můžeme rozpoznat, zda byl ten či onen akt vyvolán použitím inteligence? V roce 1926 bylo v časopise Journal of Educational Psychology požádáno mnoho předních učenců a psychologů, aby definovali inteligenci. Přestože jako jednotlivci měli určité teorie, jako skupina shody nedosáhli. O padesát šest let později, roku 1983, se o to pokusili znovu psychologové R.J. Sternberg a D.K. Detterman. Vyžádali si stanoviska třiadvaceti světových expertů. Stále ještě přetrvávala řada neshod, ale základní principy inteligence byly již u několika vědců shodné.
Inteligence celková a specifická
Pokud blíže prostudujeme vlastnosti lidské inteligence, pomůže nám to lépe pochopit i vlastnosti inteligence psí. Jedním z důležitých pojmů je šířka neboli rozsah inteligence. Mnoho lidí, mezi nimi i někteří psychologové, věří, že inteligence je schopnost využitelná ve všech oblastech chování. Byl definován základní faktor inteligence g, který má být společný všem lidem. Každý jedinec má pak ještě schopnosti specifiké, které vědci označili jako faktor s. Pomocí těchto dvou faktorů můžeme lépe vysvětlit výkyvy, které lidé prokazují ve svých mentálních schopnostech. Stejná situace je i u psů. Někteří působí chápavě, schopnosti jiných vyznívají omezeně. Lovecká plemena dokážou stopovat téměř bez tréninku, ale nenaučí se shánět stádo, což naopak výtečně ovládají shetlandští ovčáci nebo kolie.
Mnohočetná inteligence
Podle psychologa Edwarda Gardnera je definováno sedm důležitých typů inteligence:
- jazyková,
- logicko-matematická,
- prostorová,
- hudební,
- tělesně pohybová,
- interpersonální
- a intrapersonální.
Některé z nich by se daly definovat i u psů.
Prostorová inteligence zahrnuje schopnost podržet v hlavě obraz či model okolního světa – kde jaké předměty leží, vzdálenost mezi místy a podobně. Pes, který si pamatuje, kde se nalézá jeho oblíbená hračka nebo kde má pelíšek, prokazuje právě tento typ inteligence.
Další inteligencí, kterou psi disponují, je inteligence tělesně pohybová. Psi, kteří zvládají poměrně vysoké či dlouhé skoky, dovedou balancovat na trámu nebo šplhat po žebříku, prokazují tuto inteligenci.
Intrapersonální inteligence znamená vnímání sama sebe, odhadování svých schopností a limitů. Pes ji prokazuje, když například váhá přeskočit vysokou překážku.
Inteligence interpersonální má vliv na sociální schopnosti, jako je snášenlivost vůči okolí nebo respektování vůdcovství či jiné role. I divocí psi vědí, jaké je jejich postavení a kdo je vůdcem jejich smečky. Tento typ inteligence se projevuje i tehdy, když si psi spolu hrají nebo když se pes snaží člověku sdělit svou momentální potřebu.
Inteligence hudební u psů zatím prokázána nebyla, inteligence logicko-matematická jen v omezené míře. Psi samozřejmě neřeší algebraické problémy, neužívají abstrakci. Ale zcela jistě jsou schopni řešit problémy, vymýšlet strategii řešení určitých situací.
Problém jazykové inteligence psa je důležitý nejen pro lidi, ale i pro samotné psy, neboť jako společenská zvířata nemohou existovat bez určité formy komunikace.
——————————————————–
Soubor testů osobnosti psa
K vyhodnocení tohoto souboru testů si předem připravte tabulku, kde v prvním sloupci bude číslo testu, ve druhém bodové ohodnocení, třetí sloupec nadepište A a čtvrtý S, později se dozvíte proč.
Test č.1 – sociální přitažlivost
Tento test ukazuje ochotu psa přiblížit se k neznámému člověku. Zkoušející (kterého štěně nezná) klečí na podlaze nebo sedí na patách. Snížení siluety člověka ho činí méně hrozivým. Pomocník přinese štěně do místnosti (ale ne tak, aby se polekalo !) a položí je asi jeden metr před zkoušejícího tváří k němu. Jakmile se psík ocitne na zemi, zkoušející ho zavolá. Je důležité, aby nepoužil jméno psa ani povel Ke mně. Naopak může psa vábit mazlivými slovy („pejsku“, „štěňátko“ a podobně) a lehkým tleskáním rukou. I pro staršího psa je důležité použít jen variace podobných laskavých slov a vyhnout se pojmenování či povelům.
Pokud pes přijde bezprostředně, zapište tři body. Pokud přichází váhavě – dva, přiběhne-li ochotně, ale skáče na zkoušejícího nebo mu okusuje ruce, nebo pokud nepřijde vůbec, zapište jeden bod. Vyskakování, kousání nebo oždibování jsou známky agresivity naznačující, že později pes nebude přesně poslouchat povely, zatímco fakt, že nepřijde, napovídá, že je bázlivý nebo málo společenský, takže bude při výcviku dělat potíže.
Abyste mohli chování psa vyhodnotit přesně, pozorujte během celé zkoušky jeho ocas. Pokud nese ocas vysoko, udělejte si značku do sloupce A, jestliže má ocas stažený, do sloupce S. Projevuje-li pes během testu velkou plachost, může mu zkoušející pomalu nabídnout ruku, aby si ji mohl očichat, nebo ho pohladí, podrbe a laskavými slovy ho uklidní.