Psí pelíšek

V ostatních rodinách je docela běžné, že si její členové navzájem půjčují oblečení či obuv, pokud mají stejnou velikost. Nosit něčí boty není žádná ostuda.

Cheynee měla vždycky ráda paniččiny boty. Když nebyla panička doma, Cheynee si vždycky odnesla jednu její pantofli do pelíšku, aby se necítila tak sama. Ale od té doby, co máme doma dvě nové psice, Cheynee je po botách doslova posedlá. Nosí boty domácí, i boty do lesa, boty paničky, pánečka jakož i všech návštěv. Nosí je do všech pelíšků a skrýší, které doma má. A je v tom obdivuhodně rychlá. Stačí jen na chvíli odejít na zahradu a člověk se po návratu ocitá v roli kulhavého čerta. Někdo se snaží z Cheynee úlisně botu vylákat pod příslibem něčeho na zub, jiný vyhrožuje hrubým násilím. Všem je to ale málo platné, Cheynee je v tomto směru spravedlivá a měří všem stejně. Přesně řečeno nikomu ani muk. Každý nakonec skončí potupně na kolenou a hledá mezi ostatními zašantročenými botami právě tu jednu svoji.

Po určité době už si na to lidé tak zvykli, že přijali rituál hledání boty za vlastní. Když tu byla nedávno na návštěvě paniččina kamarádka a všichni přišli ze zahrady domů, každý se shledal s pouze jednou svojí pantoflí. Zcela automaticky začali všichni pokulhávat bytem jako nablblí čerti a hledat, aniž by přitom přerušili svůj předchozí hovor.  A na Cheynee se už nikdo ani nepodíval, jakoby s tím neměla nic společného.

Myslím, že jí to trochu urazilo, tuším, že to dělá právě proto, aby na sebe upozornila. Obávám se tedy, co začne Cheynee roznášet po bytě teď.

Sunny