„Znal jsem psy, zejména štěňata, která byla skoro tak pitomá jako lidé.“
Robert Benchley
Lovečtí psi
Spojení psů a lidí začalo, jak se předpokládá, při lovu. Při něm mohli psi uplatnit mnoho ze svých jedinečných schopností. Tak začali brzy lidé vybírat psy se zvláštními rysy, a vytvářela se první plemena. Postupně se lidé učili přetvářet instinktivní inteligenci psů. Psi se využívali při všech typech lovu – jejich úkoly spočívaly v nalezení zvěře, vyplašení, pronásledování, stržení a přinesení pánovi. Všechny tyto činnosti řídí v přírodě vůdce smečky. V procesu domestikace psa zaujal toto místo člověk.
Ohaři patří dnes mezi nejrozšířenější lovecké psy. Například stavěči byli vyšlechtěni v době, kdy se používaly pušky předovky. Aby mohl lovec tuto zbraň účinně použít, potřeboval, aby ho pes tiše dovedl ke zvěři, zjistil její polohu a zastavil se. Tito psi mají vynikající sluch a čich. Pohybují se velice tiše, plazí se po zemi, aniž by způsobili hluk. Když zaměří zvěř, dokážou setrvat na místě velmi dlouho. To bylo důležité proto, že nabití předovky trvalo delší dobu. Postupem času, jak se měnily lovecké zbraně, byli vyšlechtěni i další lovečtí psi – setři a španělé.
Něco jiného, než lov s ohaři, jsou štvanice s chrty. Základním rozdílem je už to, že chrt loví ve smečce. Jednotlivým psům není věnováno tolik pozornosti, nejsou speciálně cvičeni. S lovcem nijak blízce nespolupracují, loví na vlastní pěst. Existují dva typy psů štvoucích kořist. První z nich loví „na viděnou“ – vyhledávají kořist zrakem (greyhoundi, vipeti, afgánští chrti, barzojové, vlkodavové). Druhý typ psů jsou honiči, kteří používají svého čichu k vystopování kořisti. Jsou to foxhoundi, baseti, harrieři, mývalí psi a barváři.
Poslední skupinou specializovaných loveckých psů jsou teriéři. Slovo teriér má kořeny v latinském slově terra, což znamená země nebo půda. To naznačuje zvláštní schopnosti tohoto typu psů – pronásledují zvěř do jejích nor nebo přirozených trhlin. Odtud ji pak vyhánějí, nebo uvnitř zabíjejí. Těžká tvrdá nebo hrubá srst chrání psa před odřením, když se protahuje skalnatými oblastmi. Pes potřebuje také odvahu, protože často musí pracovat sám, pod zemí, ve tmě, kdy jeho život závisí jen na jeho bojových schopnostech. Důležitou vlastností teriérů je jejich pronikavý štěkot, kterým lovci označují místo, kde se nachází zvěř.
Pastevečtí psi
Jedním z nejtrvalejších způsobů využití psů je střežení a pohánění stád domácích zvířat. Někteří ovčáci, jako puli nebo komondor, jsou spíše strážní psi, kteří zůstávají u stáda, aby je chránili před dravci. Svoje pastevecké schopnosti podědili psi po vlcích a jiných divokých psovitých šelmách. Účelné počínání smečky vede ke shromažďování skupiny případných obětí dohromady a jejich zahánění na určité místo. Pastevecký pes tedy uplatňuje geneticky určené instrukce a střídavě tak vykonává úlohu několika členů smečky. Instinktivně „pase“ nejen ovce, ale třeba i jiná domácí zvířata či dokonce členy rodiny.
Tažní psi
Když se mluví o tažných psech, většina lidí si představí saňového psa z polárních oblastí. Věří se, že právě Eskymáci vynalezli saňové spřežení. Tažní psi jsou většinou velcí představitelé skupiny špiců se vztyčenýma ušima, hrubou, hustou, otevřenou srstí, charakteristickým ocasem, huňatým, zatočeným a vesele neseným přes hřbet. Jsou to samojedi, malamuti, sibiřský husky, skandinávští losí psi (elkhoundi) a keeshoundi. Psí spřežení má podobnou strukturu jako vlčí smečka. Také má svého vůdce, jehož pohyby řídí práci všech ostatních psů při tahu saní.
Avšak psi byli hojně používáni jako tažná zvířata i v ostatních částech světa, ať už tahali vozíky nebo nosili břemena. Například novofundlandský pes, velký pyrenejský pes, bernardýn nebo bernský salašnický pes byli velmi oblíbeni u řezníků, prodavačů zeleniny, mlékařů či pekařů. Mohli nejen tahat náklady, ale také je pohlídali v době nepřítomnosti majitele, v noci pak střežili klidný spánek celé rodiny. Přitom nezabírali v obydlí příliš místa a mohli být živeni jen zbytky potravy.
Jiní psí specialisté
V dnešním světě je uplatnění psů velmi pestré. Mohou sloužit jako vodiči nevidomých, průvodci neslyšících, záchranáři, zachránci tonoucích, hledači drog a výbušnin. Další významná úloha psa je jeho role společníka. Pes tak uplatňuje nejen inteligenci instinktivní, ale také svoji osobnost. Již malby a sošky z doby starého Egypta dokazují, že zde byli chováni malí psíčci, jejichž úlohou bylo jen být společníkem a mazlíčkem. V Anglii vznikl kavalír king Charles španěl, v Číně byl vyšlechtěn pekingský palácový psík. Novodobé studie vědců dokazují kladný vliv přítomnosti oblíbeného psa na psychiku i zdraví člověka. Psi se využívají i při různých terapiích.
—————————————————————–
Soubor testů osobnosti psa
Test č. 9 – reakce na zvuk
Pes obklopený mnoha zvuky se snadno rozptýlí a během cvičení ztrácí soustředění. Lekavost na zvuk je důkazem bázlivosti psa. Pokud pes nereaguje, ukazuje to na nepozornost, ale může jít také o příznak hluchoty. Hluchota je mezi psy daleko častější, než si běžný majitel psa myslí, a je těžké ji rozpoznat. Některá plemena, např. bulteriéři, sealyhamové, dalmatini, bílí jedinci nebo psi s převahou bílé barvy srsti, mají sklon k vrozené nebo rychle se vyvíjející hluchotě. I některá jiná plemena, třeba foxteriéři, foxhoundi a skotští teriéři, mají sklon k dědičné hluchotě, ale u těchto plemen není tato vloha spojena s barvou srsti. Hluchota u psa zůstane velmi často nerozpoznána, zejména když jde o čilého a bystrého psa, který reaguje na zrakové a jiné podněty. Pokud pes nereaguje na žádný z úkolů tohoto testu, můžete se domnívat, že je sluchově postižený.
Při provádění testu si zkoušející posadí psa tak, aby se díval do směru, odkud zvuk přichází, a po celou dobu zkoušky se psa nedotýká. Pomocník stojící mimo zorné pole psa má plechovku od piva nebo láhev s několika drobnými mincemi uvnitř. Je-li pes na místě, pomocník třikrát s plechovkou zatřese tak, že vznikne menší hluk. Pokud má pes zájem a rozběhne se po zvuku, nebo pokud soustředěně poslouchá a obrací hlavu ve směru zvuku, zapište si tři body. Když pes rozpozná, odkud zvuk přichází, ale zůstane na místě a štěká, zapište si dva body a poznámku do sloupce A. Jestliže pes zvuk ignoruje, zapište jeden bod.
Běží-li pes přímo po zvuku a štěká, dostane také jeden bod a poznámku do sloupce A. Pokud se pes hrbí, couvá, nebo se chce schovat, zapište jeden bod a poznámku do sloupce S.