Zahradničení
Je jaro, a to je období, kdy lidé vylézají na zahrádky, na zahrádkách vylézají na stromy a podivně je ničí. Ořezávají jim větve, ty pak padají na zem a my si s nimi hrajeme. Lidi moc nepadají, ale kdyby padali, taky bychom je ku hře určitě užily. Ale zpět k těm větvím. Řekly jsme si, že lidem pomůžeme, a tak jsme se taky daly do jarního ořezávání stromů. Protože jsme ale zatím maličké, moc vysoko nedosáhneme, vybraly jsme si stromky nízké, no spíš takové keříky. Naši lidé jim říkají ibišky a pěstují si je jako živý plot.
Inu, plot je věc hezká, ale podle našeho názoru správný plot musí být jen tak vysoký, aby ho jeden uměl přeskočit. Jinak to pak nemá vůbec ten půvab, co myslíte? Tak jsme si vzaly do parády ibišky, které rostou u plotu k sousedům, kde bydlí náš bráška Rony. Kdyby ty ibišky moc vyrostly, ani bychom na Ronyho brzo neviděly, a to uznáte, že je nepřípustné. No tak jsme zkrátka ten plot trochu zkrátily. Jestli bude stále ještě živý, to nevíme, každopádně je už ale teď tak nízký, že vidíme na bráchu a můžeme lumpačit.
Další dovedností, kterou jsme už na zahrádce odkoukaly, je vrtání se v hlíně. Je obecně známo, že lidé, kteří mají zahrádku, se vrtají v hlíně každý den. My holky na to máme ale mnohem lépe vybavené tlapky, tak proč bychom se taky nezapojily? Na naší zahrádce už jsme vyvrtaly pěknou řádku děr, dolíků a jamek. Jde nám to mohem lépe, než lidem. A jsme na to patřičně hrdé!
Uf, ale byla to práce! Jsme zvědavé, s čím přijde člověčí cháska příště.