Konečně Hector!!!
Dnes nastal očekávaný den D, nebo spíše den H – přijel k nám Hector, náš italský bratranec. Uvítaly jsme si ho hned u branky a za jásavého štěkotu jsme ho začaly prohánět po zahradě. No to víte, byl z nás celý paf a vedle a jelen. Každá jsme mu štěkaly do ucha z jedné strany a bylo nám veselo. Vlastně skoro první den jsme jen štěkaly, až z toho páníčkům zaléhaly uši a Hector měl náběh na infarkt. Ale nebojte, však on si na nás zvykne!!
První večer pozvali naši páníčci sousedy na večeři, sedělo se u ohýnku, opékaly se klobásky a kuřecí stehýnka a bylo všeobecně veselo. A my jsme poprvé v životě směly loudit u stolu a sem tam jsme i kousek dostaly. Panička se dívala divoce, ale před tolika lidmi nás nechtěla vychovávat. To se nám líbilo, měli by chodit častěji!!!