Podíl práce na polidštění psa
Nevíme, jak na to lidé přišli, že práce šlechtí člověka, polidšťuje opici a bez ní nejsou koláče. My nepracujeme, koláče nám sice nedávají, ale dobrého krmení máme habaděj a jsme i pěkně cvičené. Občas ráno stojí panička u zrcadla, barvičkami si něco maluje na obličej a mumlá cosi o podílu práce na polidštění opice. Inu na to máme asi každý svůj názor, my si myslíme, že tenhle typ práce by si mohla klidně odpustit.
Dnes panička usoudila, že nebude od věci nás trochu polidštit a vštípit nám trochu té lidské morálky. A vzala nás s sebou do práce.
Vzorně jsme cestovaly v ranní špičce autobusem, tramvají, docapaly jsme až do práce, nechaly si otřít tlapky a způsobně si našly místečko v kanceláři pod stolem. A to všechno, prosím, s kšírami na těle. Kdo nevíte, nepochopíte. Ale my prostě kšíry nemáme rády. Obojek sneseme, ale jak vezme panička do ruky kšíry, mizíme v nejvzdálenějších koutech bytu. Ty kšíry jsou prý kvalitní, slušivé a bezpečné, ale to nám můžou říkat horem i dolem. No a tak jsme tentokrát měly premiéru a cestovaly s těmi slušivými kšírkami.
V práci bylo hezky, dostaly jsme misku s vodou a občas pamlsek a pohlazení, aby nám nebylo smutno. Pospávaly jsme skoro celý den, takže nikdo ani netušil, že se tam skrývají dvě šelmy. To je dobře, páč se to prej nesluší, vodit šelmu do práce. V poledne nás vzala panička na procházku, obešly jsme pár ulic, sem a tam, jeden parčík, tam a sem. Pršelo, byla zima a veskrze ošklivo. A zase šupky hupky do práce. Už to umíme, ano, hezky se stočit do klubíčka, zavřít očička … tak se pracuje, to je ono. Nevíme, co na tom lidi pořád mají, vždyť to není žádná práce, ta práce! Ale jestli nás to trochu polidštilo, fajn, panička bude mít radost. My jí naoplátku vymyslíme něco, co jí trochu zcivilizuje, tedy popsuje!