Sunny a vodítko
Dneska na mě panička zase ušila boudu přímo psí. Prý, že mi něco nese, prý že je to dáreček. Dárečky já moc ráda, tak jsem zvědavě čekala, co to bude tentokrát. Ale víte, co mi panička udělala? Dala mi kolem krku podivnou šňůrku a ještě podivnější připnula k ní. A tahala mě za krk, věřili byste tomu??? Já se ale nedala, bránila jsem se a pak jsem si sedla a už jsem se ani nehnula. No copak je to za divné zvyky, tahat jednoho jako kozu na špagátě …
Ještě vykládala něco o tom, že se musím naučit chodit na vodítku, protože pojedeme do Prahy. Netuším, co to je, a ani trochu mě to neláká. Jenže, mě se nikdo neptá, co já chci! Ti by se divili, kdybych jim to řekla!
Ale přeci jen je tenhle obojek lepší, než postroj, který mi donesl Ježíšek. Nevím, kde na tom nápadu byl, asi se ptal paničky. Postroj, to je čertovský vynález, zapnou vám tím celé tělo, a pak prý běhej! Nehnuli se mnou ani párem volů, to si pište. Jakmile mě svázali, můj instinkt zavelel “honem se schovej, může být i hůř”, a už jsem byla pod postelí. Já jim dám, krotit psa!