„Nikdo neocení génia vaší konverzace tak jako pes“.
Christopher Morley
Jazyk byl vždy považován za jednu z vlastností, náležející pouze lidem. Proto když Descartes zvolil jazykovou schopnost za test přítomnosti inteligence zvířat, shromáždil veškeré důkazy proti všem živým tvorům kromě lidí. Ale v roce 1970 učinili psychologové Beatrix a Allen Gardnerovi průlom za pomoci šimpanzů. Zjistili, že jejich výslovnost lidské řeči je sice velmi primitivní a jejich slovník čítá i po delší výuce jen několik slov, jsou však schopni naučit se znakovou řeč, pomocí které skládají slova do vět a velmi dobře mezi sebou komunikují. Pokud tedy jazyk definujeme nejen jako smysluplný zvuk vydávaný činností hlasivek, ale i jako smysl komunikativních myšlenek a pocitů, vyjadřovaných dohodnutými znaky, zvuky, gesty nebo značkami, můžeme jazykovou inteligenci přiznat mnohým zvířatům.
Psi jako příjemci jazyka
Prvotní fází vývoje jazyka je jeho vnímání a chápání, ne jeho produkování. Schopnost vytvářet zvuky a signály ke komunikaci s okolím následuje až po získání schopnosti jazyk chápat. Takzvaná „receptivní jazyková schopnost“ psa je na velmi dobré úrovni. Jsou schopni si pamatovat desítky slov a povelů a reagovat na ně. Reagují však i na řeč těla, která se mění zároveň s našimi emocemi, mění se i podle společenské situace. Pokud se zlobíte, pes se kolem vás proplíží se staženým ocasem v domnění, že provedl něco špatně, často i pokud se snažíte svoje pocity potlačit. Pokud jste naopak veselí a máte radost, raduje se i váš pes.
Psi jako tvůrci jazyka
Nejen člověk je schopen komunikovat se psem. I pes má širokou škálu gest a signálů k vyjádření svých pocitů a potřeb. Některé z těchto signálů jsou univerzální pro většinu psů, vlky a šakaly, jiné jsou specifické pro psy zdomácnělé. Psi komunikují ve třech hlavních oblastech:
- vyjadřují okamžité pocity,
- vzájemné vztahy
- a pak vlastní přání a tužby.
Zvukové projevy psů
Lidé se často mýlí, protože svým psům pozorně nenaslouchají. Existuje několik důležitých zvukových oblastí, které je třeba v psím hlase rozlišovat.
První z nich je výška zvuku. Hluboké tóny většinou značí výhružku, zlobu, možnost útoku. Vysoce zabarvené zvuky mohou značit strach nebo bolest, pokud jsou méně ostré, mohou oznamovat radost a chuť si hrát.
Druhou smyslovou oblast tvoří frekvence nebo rytmus. Pokud se nějaký zvuk opakuje často v rychlém sledu, značí to vysoký stupeň vzrušení a naléhavosti. Naopak delší intervaly se vyskytují při nižším stupni vzrušení.
Důležitá je i délka zvuku. Krátké, vysoce zabarvené zvuky často znamenají strach, zatímco tytéž zvuky, ale jen o něco pomalejší, značí hravost.
Štěkání
Zde uvádíme několik příkladů významu psího štěkotu:
- Nepřetržité silné štěkání středního zabarvení: „Smečko, sem! Možná hrozí nebezpečí! Někdo se blíží do našeho území!“
- Jedno nebo dvě ostrá štěknutí středního tónu: „Nazdar!“ (Nejtypičtější způsob uvítání)
- Jedno ostré krátké zaštěknutí hlubšího tónu: „Tak dost!“
- Prodloužené neustávající štěkání se středními intervaly mezi každým projevem: „Je tam někdo? Jsem tu sám a chci společnost.“
Vrčení
… a několik příkladů, jak si přeložit psí vrčení:
- Slabé, hluboké vrčení: „Dej si pozor!“
- Hluboké vrčení se štěkotem: „Jsem rozzloben a připraven bojovat!“
- Vyšší vrčení se štěkotem: „Bojím se, ale budu se bránit!“
- Hlasité vrčení se skrytými zuby: „To je bezva hra, bavím se!“
—————————————————————–
Soubor testů osobnosti psa
Test 2 – sociální přitažlivost
V tomto testu posoudíme psí pozornost a ochotu následovat člověka nebo u něj setrvat, což ve skutečnosti znamená, že štěně považuje vedení člověka za normální situaci. Zkoušející se pomalu postaví blízko ke štěněti, povzbuzuje je slovy, např. „pejsku“ (ne však jménem) a s povzbuzujícím plácnutím na nohu pomalu odchází. Zvlášť pokud se pracuje se starším psem, zkoušející nikdy nesmí použít slova jako K noze, Ke mně apod., tedy žádné již naučené povely. Když ho pes ochotně následuje, zapište tři body. Jestliže za ním jde váhavě, je výsledek dva, a pokud za ním nejde, nebo sice sleduje člověka, ale plete se pod nohy a okusuje boty zkoušejícího, zapište jeden bod. Jako při první zkoušce sledujte ocas, vysoko nesený poznačte do sloupce A, stažený do sloupce S.