Psí pelíšek

Ahoj lidi, letošní zima nás pěkně vypekla. No schválně si to poslechněte.

Naše panička jela před týdnem něco nakupovat, venku mrzlo až praštělo, my byly zalezlé doma v teple.
Panička nám zrovna nakoupila moc dobré pamlsky, vyšla z krámu – a tam narazila na dva malé pejsky. Tedy psice. Byly celé zmrzlé a dívaly se na paničku s prosbou v očích. Jakoby to nevěděla, že jestli my psové něco umíme, tak tohle! Ale ona na to prostě skočila. Vyptala se lidí v okolí, aby zjistila, komu psice patří, a dozvěděla se, že jejich majitelé se odstěhovali. A na pejsky už jim nezbylo místo …

Takže psí holky spolu brázdí náměstí městečka už pekelně dlouho. Dokud nebyla zima, bylo to docela v pohodě, protože jim občas někdo hodil buřta nebo nasypal granule. Ale jak začaly mrazy, holky se neměly kam schovat.

Protože bylo 22 stupňů pod nulou, panička už na nic nečekala a začala psice lovit. Nebudeme to protahovat, trvalo to dlouho, ale nakonec je dostala obě do auta a přivezla nám je sem. To je fakt paráda. Máme doma azyl pro bezdomovce. Psice mají pro sebe celý jeden pokoj, dostaly i naše pelíšky. Celé dny se hřejou a krmí a chodí si po naší zahradě. My pak máme spoustu práce, abychom po nich všechny značky přepsaly.

Dneska si panička usmyslela, že budeme kamarádky. Že stárne, to víme dlouho. Ale že by až tak …? A tak jsme jí na zahrádce ukázaly, že to tak snadné mít nebude. Vlastně jsme se ani nemusely moc namáhat, protože jedna vetřelkyně si sama začala. Mohla by být ráda, že jí někdo zachránil od umrznutí! Ale ona ne, drze se šklebí, nadává a dělá si snad nárok i na naši paničku. Ta je teď smutná, protože neví, co dál. Jestli to má s námi všemi ještě nějak zkoušet, nebo jim najít jiný domov.

Tak se vás, lidi, chceme zeptat, jestli mezi vámi není někdo, kdo by nás těch potvor zbavil. Kdo by si je vzal. Panička říká, že je dá jedině někomu, kdo je bude opravdu milovat, stejně jako ona miluje nás. Pokud nikoho takového nenajde, tak nám je tu nechá! Pomóc! To se ale nedá vydržet!

Tak rychle chválit:
Panička říká, že jsou holky moc milé, až sladké (brr), něžné a neustále by se mazlily.
Jsou perfektně vychované na čistotu, no prostě doma nečůrají ani nekakají, vydrží celou noc, i celý den, když zrovna není nikdo doma. Prostě jako my.
Nic nekoušou, nekradou, netahají. Věcí si prostě nevšímají.

Krásně si nechají nandat kšírky a chodí na vodítku docela obstojně. No cvičené nejsou, ale nebrání se tomu.
Jsou pořád dobře naložené a na člověka se nikdy nešklebí, nevrčí ani neútočí. Dokonce ani když se bojí. Panička je obě vykoupala (protože ukrutně smrděly), to se jim vůbec nelíbilo a panička musela nasadit několik řeckých i římských chvatů, aby je upevnila celým tělem a mohla namydlit. Bály se sice, ale jinak ani nemukly, nechaly si všechno líbit.

A ještě něco pozitivního taky od nás – honí kočky. Jo, stejně jako my! Tím u nás stouply trochu v ceně, jen panička byla nějak rozladěná. Ale proč? Je to prima sport! Holky si zaštěkaly a náš kocour Tobiáš si vyzkoušel svůj postřeh a rychlost lezení na strom. No co, dyk se mu nic nestalo …

Panička už byla s toulavkama na prvním očkování, za tři týdny je čeká přeočkování. Samozřejmě jsou odčervené a odblešené, jinak už bychom je byly vynesly v zubech. Pak ještě půjde ta malá na operaci očička – nic vážného, prý třetí víčko, ale dráždí to rohovku, tak aby byla v pohodě. A potom budou k odběru. Nebo klidně dřív, když paničce slíbíte, že tu operaci necháte udělat!

Měli byste mít zahrádku s dobrým plotem, aby se holky někde nevysoukaly ven. Na procházku by měly zatím chodit na vodítku, nikdy nevíte, přeci jen jsou dost samostatné.
Odhadem je té větší asi šest, menší asi osm.  Ta maličká je maminka té větší (to paničce řekli lidi, ale je to bez záruky). Nejdůležitější tedy je, že musí zůstat spolu, jsou na sobě závislé. Nikdo je nesmí rozdělit, to by snad umřely steskem. Tak to máte dva v jednom, no co může být lepšího? A bude vám stačit jeden pelíšek, ony se na sebe pořád lepí a choulí se spolu.

Podívat se na ně můžete tady: 
https://picasaweb.google.com/117733372112689778586/ChceteNas#

Honem, kdo je chcete, napište naší paničce na sandy@hi-life.cz, ona vám určitě napíše víc a třeba se domluvíte.

Děkujeme vám předem, vaše Sunny a Cheynee

P.S A teď musíme ohlídat paničku, aby tenhle článek opravdu vypublikovala, když už jsme se s tím psaly. Protože ona tu už zase brečí!