Psí pelíšek

A je to tady, už mě dotáhli do Prahy, jak slibovali. Moc jsem teda nechápala, co to jako bude, ale tohle jsem nečekala. Je tu tma, divné šedivé baráky, ani kousek travičky, psi tu chodí na podivných šňůrách a navíc jim to vůbec nevadí! Panička mě tahala skoro dvě hodiny všude kolem, lidi, jak mně už se chtělo čůrat, no ale kam to tady pustit, že? Nakonec už jí byla taková zima, že to vzdala a šly jsme domů. Zajásala jsem, hned jsem si tam našla jednu rohožku a konečně si ulevila. Jak mně se ulevilo! Nějak vám ale nevím, panička nejásala zdaleka tolik, jako já, křičela něco o potvoře, opici a mrše. Nevím vůbec na koho. Ale bylo mi to už fuk, padla na mě únava a stesk po sestřičce, že jí s sebou taky nevzali, tak jsem si našla pelíšek a zalezla jsem. Panička si rozložila křeslo v kuchyni, abych tam nebyla sama, to se mi líbilo, hned jsem se k ní vecpala. No považte, v kuchyni se netopí a u podlahy byla docela zima. Někdo přece paničku zahřívat musel, to dá rozum, ne?