Sunny na černé listině
Lidi, život je někdy pes, to vám povím. Ale začnu od začátku. Od té doby, co máme na zahrádce želvy, tam my, holky, často skáčeme, pijeme vodu z jezírka a štěkáme na želvy, aby měly taky trochu pohybu a nenudily se. Minule se mi povedlo jednu želvu ulovit a tak jsem si řekla, že si jí odnesu kousek dál, aby nám do hraní nikdo nemluvil ani neštěkal. Ale uviděl mě dědeček. Už z dálky na mě začal křičet, ale já se nedala, nic, držela jsem želvu v hubě a nepustila ji. Tak on se šoural směrem k nám, přelézal ten malý plůtek, ale nějak o něj zakopl a upadl do želví zahrádky. A pak na mě křičel ještě víc. Dokonce si myslím, že některé výrazy byly neslušné, protože od paničky jsem je nikdá neslyšela. No tak jsem želvu pustila zase do vody, co jsem měla dělat, když se tam tak válel a křičel na mě. To už by z hraní stejně nic nebylo. Ale ty ošklivé věci mi říkat nemuseli! Já jsem ještě malá, a hrozně citlivá!!! Vaše Sunny