Psí pelíšek

Blíží se plesová sezóna, tak panička usoudila, že bude nejlepší přihlásit nás do tanečních. Ona prý tanec miluje, nás taky miluje, tak že by vhodně spojila obé a tancovala s námi. Koneckonců, na podzim, kromě honů, začínají i taneční. Kroutily jsme nad tím hlavou, ale asi to má někde přečtené, že se to sluší a patří.

Tak jsme zase začaly chodit na výcvik s naším cvičitelem, tentokrát zaměřený na taneční prvky. Dneska jsme byly poprvé. Cvičitel ale seznal, že máme základní nedostatky i v jiných prvcích, tak se taneční hodina skládala i z takových hloupostí, jako například chůze u nohy. Lidi, propána, co je na tom? Prostě jdeme, no, někdy tam, někdy sem, ale buďte rádi, že vůbec. No a nebo odložení. Fuj. To nás panička prostě někde posadí a prý “čekej”. Ale nikdy neřekne, jak dlouho, a tak pes sedí, kouše se nudou, pak už si myslí, že se na něj zapomnělo, tak se zvedne, jde se podívat, ale tu se na něj vyřítí panička a dovleče ho potupně zpět. Má to vůbec logiku? Neměla by spíš být ráda, že chceme být s ní? Moc se nám to nelíbí a tanec to ani při nejmenším nepřipomíná.

Ale učily jsme se i kroky opravdu taneční, už trénujeme otočku a slalom! Někdy ještě pořádně nevíme, co se po nás chce, ale když nám před nosem zamávají pamlskem, docela rychle si vzpomínáme.

Ze cvičení fotky nemáme, páč cvičíme večer, a to už je na focení venku tma. Ale až budeme něco umět, tak panička slíbila, že nás natočí na vídeo a to vám pak ukážeme. Ale to bude ještě pár měsíců trvat …