Psí pelíšek

První letošní sníh

22 Listopad 2008

První letošní sníh

Zasněžená krajinaPáni, konečně zase přišla zima. Včera večer začalo trochu sněžit a dneska už všechno kolem vypadá jako z pohádky o Mrazíkovi. Znáte Mrazíka? Těšíme se na něj, až ho budou o Vánocích dávat :-). Ale zpět k nám. Jsme zapadaní, vítr fouká, domeček je jako pod peřinou. Nám se to líbí, řádily jsme celý den ve sněhu, ale panička měla trochu starosti. Právě dnes se konala veliká oslava, protože dědeček slavil 75. narozeniny.

Přijeli hosté z Jizerských hor, z Prahy, z Moravy a dokonce i z Vídně. A všichni měli cestou problémy, aby se sem vůbec dostali. Panička navařila, napekla, uklidila, připravila … a čekala. A ono nic, nikde nikdo. Naštěstí se ale všichni sněhem prokousali a postupně přijeli. Nás nejvíc potěšilo, že s sebou vzali i Arhese, takže jsme měly celý den o zábavu postaráno. Nechali nás řádit na tom krásně bílém dvoře, takže jsme měly i pěkně čisté kožíšky, jak jsme se pořád válely ve sněhu. Doufaly jsme, že nám Arhes trochu pomůže s kočkama. Že jim dáme společně na frak. Ale ouha, Árouš je kočkomil, takže se naší zábavy moc neúčastnil, a když už lapil jedno kotě do tlamy a my jásaly, že máme prvního zajatce, představte si, že ho jenom kousek poponesl a zase ho pustil, aby se mohlo schovat do stodoly. Byl to Goliáš, jeden z kocourů, skoro celý bílý. Jinak byl ale Árouš fajn a tohle malé zaváhání jsme mu odpustily.

Odpoledne, když už naši lidé funěli z toho, jak pořád jenom jedli a pili, se šlo na procházku. Celé nadšené jsme lítaly sem a tam, no a nejvíc se nám líbilo na zasněženém poli. Lidi, to je nádhera, taková nekonečná pláň, celá bílá, tam se to lítá! Ale panička nás hned volala zpátky, a když jsme jí pak znovu utekly, tak nám vyprášila kožichy. Na pole prý nesmíme, aby nás myslivec nezastřelil. Ale řekněte, kdo by střílel malé hodné pejsky? Je tohle vůbec možné? Pak zase nám přes cestu skočil srnec. Pochopitelně nás zajímal, chtěly jsme ho vidět zblízka, tak jsme se za ním rozběhly. Ale znovu ouha, to se prý taky nedělá, důvod viz výše. To nám nejde do hlavy, jakoby byl celý svět na stráži a jen čekal, kdy nás bude moct picnout. No ale dobře tedy, budeme si dávat pozor a zkusíme paničku trochu poslouchat. I když na nás leze puberta, a nás to poslouchání ale vůůůůbec nebavíííí!

Tenhle patník není k mání!

nahoru »