Kočky rostou
Kočky, které si naše panička bůhvíproč vydržuje, se mají čile k světu a rychle rostou. No taky aby ne, když dostávají dvakrát denně tolik dobrot, že by to stačilo pro sto koček, ne pro čtyři. Rychle se taky naučily lézt nám pěkně na nervy. Už dobře vědí, kam se my dvě vejdeme a kam ne. Tak třeba vědí, že do jalovce před vchodem se prostě nedostaneme, hrozně to píchá, větve jsou husté, tam se vejde leda myš. Nebo prevít kočka. Takže ty chlupaté příšery číhají u dveří, až půjdeme ven, nechají nás je prohnat kolem jalovce a pak tam zmizí. My můžeme jenom vztekle funět kolem. Hlídáme, až vystrčí hlavy. Nevěřili byste tomu, ale oni je opravdu vystrkují a pěkně nás prohánějí po dvoře až ke stodole, aby zase zmizely tam. Nám se pod vrata od stodoly vejdou jenom čumáky, jak můžete vidět na fotkách. A hádejte, co ty kočičí nádhery dělají! No jistě, pyšně, se vztyčenými ocásky, si vykračují jenom kousek od našich běsnících a funících čumáků. No nepřetrhli byste je vejpůl???