Návštěva u Arhese
Už ani nevíme, kolikrát byl u nás na návštěvě bratránek Arhes. Ale jisté je, že my u něj ještě nikdy nebyly. Až dneska. To byl ale výlet! Jeli jsme dost dlouho autem, protože Arhes bydlí ve vsi Oldřichov v Hájích, a to je někde u Liberce. Cestu jsme zvládly skvěle a pak jsme celý den řádily s Ároušem na jeho zahradě. To je ale jiný kafe, než náš dvorek, je to zahrada veliká, hodně do kopce, takže jsme se pěkně utahaly.
Chvíli jsme se honily, pak jsme hrozně štěkaly, aby celá ves i přilehlé hory věděly, že jsme tam my dvě. Když jsme se s Arhesem dost vydováděli, pustila nás panička domů. Těšily jsme se, že uvidíme Ároušova kamaráda Kocouře, ale chyba lávky, oni nám ho schovali. Taková nespravedlnost! Kocouř je s Ároušem jedna ruka, leze mu do pelíšku a i jinak ho zlobí. Ale nás se bál, tak ho pustili, aby se schoval na půdě. Tak jsme si aspoň v teple odpočinuly a pak jsme prošmejdily domeček. Jeden nikdy neví, co v cizím domečku najde!
Prolustrovaly jsme vánoční stromek, ale nebyly tam vůbec žádné dobroty, jenom slaměné ozdobičky, dřevěné hračky a jeden háčkovaný andělíček. Ten by se možná dobře kousal, ale k jídlu to nebylo. Tak jsme se jim aspoň uložily na kanape, aby Árouš věděl, jaké to je, to, co nesmí, protože on to nesmí. Jeho lidé říkají, že je to z bezpečnostních důvodů. Je totiž tak veliký, že kdyby v noci někomu skočil na postel, mohl by mu zlomit vaz. Tak pro jistotu nesmí skákat vůbec nikam. Jsme moc rády, že jsme o dost menší a i když panička nadává, když jí šlapeme na hlavu, stejně se s námi ráda potulí!
Když už byla tma a my jsme stejně snědly všechno, co se dalo (Ároušovo krmení, Kocouřovo krmení a pytel piškotků), vydali jsme se zase všichni na cestu zpět. Tu jsme krásně prospaly, takže jsme se probudily až doma a rovnou se převalily do pelíšků. Výlet byl fajn, příště pojedeme zase!