Kočičí nemoci, aneb není to tak jednoduché
V neděli využila panička toho, že se kocour ukázal už po obědě, ulapila ho do kočkobedny a odvezla k doktorovi. Ten pravil, že dobře udělala, protože by mohl být kocour vážně nemocný a nakazit naše čtyři kočičí prevíty. Nebo dokonce nás!
Podívali se na něj, dali mu antibiotika, taky odčervení a něco proti ušnímu svrabu a vzali mu krev. Udělali mu různé testy. Hned se ukázalo, že kocour nemá ani kočicí AIDS ani kočičí leukémii. Třetí test, na infekční peritonitidu, se ale dělá v laboratoři, tak si na něj panička musela dva dny počkat. A pak to přišlo. Dozvěděla se, že kocour má v krvi hodně zvýšený gama globulin, a to prý vypadá, že má v sobě koronavirus, a ten, když zmutuje, tu peritonitidu dělá. To by bylo ale moc špatné, vyléčit se to nedá, museli by kocoura uspat.
Naše panička celý večer brečela jako želva, že chudák kocour a co že bude dělat. Pak se vzchopila a začala si hledat všemožné informace o té hrozné chorobě. A že toho našla! My vám to ani neumíme popsat, co ona se dozvěděla, tak to necháme na ní, aby vám sem o tom dala článek. Aby si početli i majitelé kočičích prevítů a věděli, jak se jen tak nedat.
Tak máme kocoura v dílně, v karanténě, má tam teplo a panička si ho tam vykrmuje. Až dostane další antibiotika, zase mu vezmou krev a pak se uvidí, že možná ani nemá žádný koronavirus, jak strašili. Panička čeká, zatím čistí kocourovi oči, uši a kožíšek a vůbec z něj dělá něco úplně nového. Aby nebylo poznat, že je ze sekáče!
zapsáno 14. Únor 2011 v 12:03