Psí pelíšek

Hierarchie naší smečky

23 Únor 2009

Hierarchie naší smečky

Hierarchie smečkyTak už se nám doma vyjasňuje. Vypadá to, že už se ví, kdo z nás je alfa pes. Daly jsme si na čas, pořád to vypadalo nerozhodně. Jednou měla převahu ta, podruhé ta, panička z toho byla jelen a pořád nevěděla. Bylo to určitě i tím, že žila v bláhové naději, že můžeme být obě na stejné úrovni a celé smečce bude velet ona. Od malička se nám snažila vštípit do hlavy, že ONA tady velí, ONA je matka vlčice, ONA je alfa. Takovej nesmysl. Panička psa ani v nejmenším nepřipomíná, natož pak vlka, natož pak aby byla alfa! Pokud se bude hodně snažit, bude maximálně tak gama v zácviku. A to se ještě uvidí.

Ale vraťme se k věci. I přes paniččinu snahu urovnat jakoukoli naši hádku a mít doma dvě “hodné bety”, se nám konečně povedlo si to vyjasnit a vysvětlit. Ukázalo se, že první nápad je vždycky nejlepší. Když jsme byly ještě maličké, sotva si nás panička donesla domů, jsem měla navrch já, Sunny. Pak se to ale nějak pokazilo, Cheynee jako větší mazlíček to na mě začala zkoušet, odháněla mě od misky s jídlem a cpala se paničce do náruče.

Trpělivost růže přináší. Počkala jsem si a vyšlo to. Teď jsem u misek první já a Cheynee čeká opodál, co zbyde. Večer si vlezu k paničce do ložnice a tichým ale rozhodným vrčením dávám Cheynee najevo, kde je její místo – na prahu ložnice, ani o kousek dál. A Cheynee se opravdu neodváží udělat ani o krok navíc, dokonce ani když se panička snaží a láká jí. No, pravda, někdy se to paničce povede, Cheynee se do ložnice vplíží s děsem v očích, stále mě sleduje, co já na to, a pak rychle skočí paničce do postele. No jistě, klidně se proti mně spolčujte, tím jenom dokazujete svoji slabost a upevňujete moji alfa pozici!

Tenhle patník není k mání!

nahoru »