Číhám, číháš, číháme …
Hru na kočičí číhanou už jsme dovedly k dokonalosti. Nutno poznamenat, že nejen my. Kočičí havěť se taky všemožně snaží, aby svému rodu dělala jenom čest a lezla nám na nervy, jak jen to jde. Kočičí hlavy se vystrkují ze stodoly všemi směry, někdy dokonce následovány i tělem a ocáskem. To je impuls pro zahájení našeho bleskového útoku. Kočky už jsou ale tak trénované, že vždycky bezpečně zmizí zpátky ve svém úkrytu, na svém území. A tam my nesmíme.
Abychom kočky zmátly a taky si trochu to čekání zpestřily, měníme číhací polohu. Cheynee vynalezla takové čekání na úrovni, tedy o úroveň výš. Naučila se jedním skokem se dostat na stůl, a tam se pak pohodlně uloží. Číhání je dřina. Číhání na čičiny!!!