Návštěva Beníka
Panička nám zase dopřála jednu pánskou návštěvu. Prý ať si ještě užijeme společnosti, než budeme hárat. No nevíme, co s tím háráním všichni tak nadělají. Štěňátka jsou přece fajn, no ne? Ale není všem dnům konec, tak třeba jindy.
Každopádně jsme měly z Beníka radost. Je to takový náš strejda! Byl to první pes, spolu s Kulíškem, kterého jsme viděly po příchodu do nového domova. Dobře si pamatujeme, jak nás tehdy Beník oslintal a jak nás packou otáčel, aby nám ukázal, kdo má navrch.
To už ale dneska neplatí. Beník je starší pán, navíc po spoustě operací, takže nám hned u vchodu sdělil, že jestli na něj jen jednou šlápneme nebo i jen štěkneme, všechny kosti v něm popraskají, jeho panička ho poveze na operaci, kterou pak bude muset platit naše panička, a my pak místo našich výběrových granulí budeme tak půl roku žrát to svinstvo ze sámošky. A toho jsme se lekly, takže jsme kolem Bendelína jen uctivě chodily a skoro jsme se k němu ani nepřiblížily. Ani jednou jsme na něj neštěkly, aby se náhodou nevyděsil, nevyskočil a něco v něm neruplo. Jeden nikdy neví a hlad je hrozba strašná.
Panička se divila, jak je to možné, když na Árouše štěkáme, skáčeme a koušeme ho, až je z toho úplně utahaný. No jo, jí se to diví, ale ona ty levné granule pak jíst nebude!
Návštěva byla moc fajn a nám se to líbilo. Chodili jsme na procházky, hráli jsme si na zahradě, paničky se opalovaly a my je zlobily a nosily jim míček. Beník si krásně odpočinul od stresu v Praze.
A protože jsou paničky obě trhlé, pořád nás fotily. Tak se můžete podívat, jak nám to slušelo.