Psí pelíšek

Poprvé v Olešné

4 Listopad 2007

Poprvé v Olešné

Sunny a Cheynee, 10 dníDnes jsme se prvně vypravili do Olešné, kde bydlí Kosovi, jejichž fence se narodilo sedm krásných štěňátek. Našla jsem je přes internet, když jsem, nešťastná ze ztráty Sandy, hledala, kdo by mi ji mohl nahradit … objevila jsem inzerát, kde pan a paní Kosovi nabízeli štěňátka kříženců chodského psa a ovčáka.

Maminka Asta je čistokrevná choďačka a tatínek je venkovská “jakovlčák” směs. Protože moje Sandy byla něco podobného, brala jsem to jako znamení osudu a s Kosovými jsme se domluvili na návštěvu. Byla jsem z toho na větvi, jak budou štěňátka vypadat a jestli si vyberu ta, která do naší rodiny nejvíc sednou. Jasno jsem měla v tom, že chci dvě holčičky. A opravdu bylo z čeho vybírat!!

 Sunny a Cheynee, 10 dní, s maminkou

V předsíni ve speciální pejsčí ohrádce seděla krásná psí maminka a kolem ní vrnělo sedm malých uzlíčků, které spíš připomínaly malá morčátka, než pejsky. Pět bylo černých a dva uzlíčky byly bílé. Štěňátka chodských psů prý také bývají celá černá, vybarvují se až později. Ale kde ta dvě přišla k barvě bílé, to si netroufl odhadnout nikdo, protože tatínek pejsků je celý černý. Možná že některý pradědeček labrador byl bílý, kdo ví.

Očička měla ještě zavřená, hlavičky kulaté, podobné jako vejce vejci a pak si vybírejte! Ale přeci, jedno z černých bylo trošku větší, kulatější, a zrovna to byla holčička. Tak jsem si na ní ukázala a nechala si ji omašličkovat bílou mašlí, aby bylo jasno, že ta už není pro nikoho k mání. U bílých pejsků byl výběr snazší, protože jeden byl kluk, takže bílá holka jenom jedna a mašličku nepotřebovala.

Pak jsme si “naše” holky na chvíli vytáhli, s dovolením maminky Asty, abychom si je trochu pomuchlali a taky aby nás holky prvně cítily, když nás ještě nemohly vidět. Celkem jim to ale bylo asi jedno, tichounce vrněly a spaly, hlavně, že cítily teplo. Byl to krásný pocit, mít na klíně dvě maličká psí miminka a vědět, že už jsou moje, tedy aspoň trošku, než mi je Asta vychová. Holčičky, dvě holčičky. Každá se vejde do jedné dlaně!

Kosovi nám vyprávěli o tom, jací jsou chodští psi, jakou mají povahu a jaké potřebují vedení. Ukázali nám fotky štěňátek z předešlého vrhu, abychom viděli, co nás čeká. Ale dnes, když psí miminka vypadají jako bezbranné uzlíčky, jde jen těžko uvěřit tomu, že z nich jednou budou ostří hlídači a ovčáci.

Maminka Asta si svoje holky celou dobu bedlivě střežila, abychom jí s nimi něco nevyvedli. Jejich starší sestřička Baruška je taky oňuchávala a chtěla je opečovávat, ale to jí Asta vždycky zatrhla. Až budeš maminka, Barčo, tak si pečuj, ale tohle jsou moje děti!!

Jen nerada jsem večer štěňátka vracela zpátky k mámě do ohrádky, ale co naplat, zatím potřebují mateřskou péči a mlíčko, takže se musíme pro dnešek rozloučit. Ale nebojte, holky, zase přijedeme!!!

Fotogalerie z Olešné

 

Tenhle patník není k mání!

nahoru »