Silvestr
Poslední den v roce jsme si užily skvěle. Na návštěvu k nám přijel Árouš s paničkou a páníčkem. A protože je teď pořád venku bláto, nechali nás, abychom s Ároušem řádili celé odpoledne venku. Prý abychom to nové bydlení paničce nezašlapali. Tak jsme nelenili a hráli jsme si všichni tři až do tmy.
Najednou jsme ale uslyšeli divné rány. Árouš se nebál, ale my dvě jsme vystřelily jak pominuté a honem domů, packou jsme si otevřely dveře a než se stačila panička nadechnout, aby nám to zakázala, byly jsme v kuchyni. Panička to nejdřív nepochopila a hnala nás znovu ven. Když jsme si ale otevřely podruhé, konečně jí to došlo, že už je to prostě tady, Silvestr začal, a usoudila, že nás už musí nechat doma. To jsme si oddechly!
Jednu po druhé nás vecpala do vany a pořádně umyla, na pelíšku jsme musely trochu oschnout a pak už jsme mohly do bezpečí, pěkně na pohovku.
Árouš byl na tom líp. Je návštěva, tak se mu leccos promine, navíc je tak veliký, že se do vany nevejde. Tak ho jeho páníček jenom otřel hadrem.
Doma v teple jsme se veselili s našimi lidmi, až dokud Ároušova rodina neodjela.
Večer před půlnocí už jsme pak užívali v klidu, pokoji a hlavně doma. Venku to bouchalo daleko i blízko, nebylo vůbec o co stát.
Po půlnoci panička uklidila, vyvětrala a chtěla nás ještě pustit ven, abychom se před spaním vyvenčily. Ale tam by nás nikdo nedostal ani párem volů! Nic takového. Venčit se budeme až v novém roce!