Robinsoni ve sněhu
Na chvíli přestalo sněžit a přišly vražedné mrazy a vítr. Mrznou nám čumáčky a venku se nám už vůbec nelíbí. Trochu si sice zaštěkáme, to jo, ale chodíme jen v cestičkách, co panička proházela, a do žádných větších akcí se nepouštíme. Sníh umrznul, tak je to docela nepříjemné se do něj bořit. Panička statečně dál chodí krmit kočky a ptáčky, až je nám jí líto. Na ty chlupaté a opeřené potvory se mohla klidně vybodnout.
Začalo foukat a to u nás znamená, že všechen sníh z celého okolí je v mžiku navátý na naší zahrádce a na cestě před ní. Od včerejšího večera vítr pracoval na tom, abychom se dneska odsud nedostali. A taky že jo. Teda ne.
Panička se vydala ven s hrablem, že prohází zase cestičku k brance. Ale v polovině to vzdala. Vítr jí bral sníh pod rukama a házel ho zpátky.
Sousedi se srotili kolem veliké závěje na silnici a neveřícně zírali na to nadělení. Odjet autem se jim zachtělo, ale na to teď můžou všichni zapomenout. Tak čekají na tu velikou oranžovou příšeru s rypákem, aby cestu prorazila. Panička taky pojede večer autem do Prahy, tak snad bude do té doby cesta volná. I když nám by se víc líbilo, kdyby se odsud panička celou zimu nedostala a byla tady pořád s námi!