Únorová procházka
Dneska odpoledne krásně svítilo sluníčko, tak jsem vzala holky na procházku do lesa. Protože jsou stále “v zácviku”, pouštím je sice na volno, ale tahají za sebou každá dlouhé stopovací vodítko, abych na ně měla “dálkové ovládání” (na fotkách jsou to ty zelené šňůrky). Holky si na to rychle zvykly a vůbec jim to nebrání, aby divočily a prozkoumaly všechno, co je zajímá. Dokonce díky takovým výcvikovým vycházkám už konečně pochopily, že vodítko je věc veskrze pozitivní a znamená pro ně výlet, takže se ho přestaly bát. Já jsem klidnější, že se mi nikam nezatoulají, protože je můžu v případě potřeby rychle polapit.
Holky si procházku krásně užily, lítaly, honily se, občas zalezly do nějaké strouhy – už od malička je vidět, že milují vodu, což jsem moc ráda. Když se cesta stočila do lesa, kde je lemována vysokou suchou trávou, která krásně šustí, tak se rozdováděly, pořád skákaly do trávy a ven, navzájem na sebe číhaly a dělaly skopičiny. Spíš bych měla říct psí kusy :-). Bylo vidět, jak je to baví a že by takhle vyváděly celé hodiny.
Dvakrát jsem se jim ale záměrně schovala. Už od minulé procházky tak trénujeme, aby si mě dámy laskavě hlídaly, protože taková panička, to není žádná samozřejmost, a klidně se může i ztratit. Takže když se začínaly rozbíhat hodně dopředu, navzájem si okusovaly hlavy a ztratily o mě zájem, tak jsem se schovala za strom u cesty a čekala, co se bude dít. A to jste měli vidět tu hrůzu, která je najednou obešla, že jsou v lese samy. Okamžitě se otočily mým směrem a pádily jak o život, v očích běs, jen aby mě našly. To pak bylo radosti, když mě objevily :-).
Od té doby si mě víc hlídají, častěji se otáčejí, takže mi vlastně už moc nedávají šanci, abych se znovu schovala :-). Ale já je zase nachytám, až to nebudou čekat, abych jim do těch jejich hlaviček vtloukla, že se mě budou držet za všech okolností.
Trochu jsme trénovaly i přivolání a povel sedni. Na přivolání přiběhly ochotně a okamžitě a až by se u toho přerazily radostí, sedni už je tak moc nebralo, protože jim to bránilo v jejich vzájemném pošťuchování. Zato packu mi daly ochotně a hned a obě najednou, což je hrozně roztomilé :-).
