Zase přišel brácha
Dneska byl u nás zase na návštěvě náš bráška Rony. Potkali jsme se už v lese, na procházce, a začali jsme pěkně lumpačit. Měl s sebou ještě svého kamaráda Maxe, to je takovej malej černej chlupatej voříšek, ale ten nás moc rád nemá, ten se na nás zubí a cení. Ale Rony je fajn, lítali jsme a hráli si, běhali jsme po cestě i po lese, skákali nahoru a dolů a užívali si. Paničky jsme sledovali po očku, aby se nám nikde neztratily.
Líbilo se nám to tolik, že panička po procházce pozvala Roníka k nám na zahrádku, abychom se mohli všichni tři vydovádět. No a samozřejmě taky proto, aby si nás mohla vyfotit pěkně všechny pohromadě. Ale nadávala, že moc běháme a že se fotit nedáme, že nepostojíme a kdesi cosi. My si teda spíš myslíme, že je to tím, že panička neumí fotit, ale říkat jí to nebudeme, ona by byla smutná. Tak koukejte, jak nám to spolu slušelo a jak jsme daly bráchovi zabrat!
Od té doby se scházíme na pokec u plotu, když tam není Max, tak prostrkujeme čumáčky plotem a dáváme bráchovi pusinku. No to se přece patří, ne? Když přijde Max, tak se z toho stane zuřivý běh podél plotu, což ovšem taky není tak úplně k zahození. Pohyb je zdravý, píše se o tom všude, o tom my psi něco víme. Sice zatím nevíme, co bude říkat panička, až jí pojdou rostlinky, co si u plotu pěstuje, ale nemalujme čerta na zeď! Docela nám zachutnaly větvičky ibišku, co mají páníčci nasázené podél plotu a těší se, že z toho budou mít plot živý. Nevíme, jesli bude živý, ale dobrý je určitě!