14
Září
2008
Přítulný Kulíšek
Náš Kulíšek je čím dál tím větší mazel. Zpočátku k nám byl nedůvěřivý, pak nás začal tolerovat a teď už si nás sám hledá a chce být s námi. Venku captá za námi, aby se nás aspoň čumáčkem dotýkal, doma po nás šlape, když ležíme na zemi nebo v pelíšku. My se sice občas zavrčením ozveme, ale to je hned zle, to už zakročí panička, protože na malého a nemocného Kulíška se prý vrčet nesmí, to bysme to schytaly. No tak se, prosím, podívejte, kam až naše tolerance vede. To si jeden vleze do pelíšku k odpolednímu odpočívání a najednou má Kuldu doslova na zádech!
rubrika Holčičí řeči, S fotogalerií | 0 komentářů
Arhes nás zase přijel navštívit, tentokrát tu s pánečkem byli celé dva dny. To bylo něco! Hráli jsme si od rána do večera, štěkali jsme, honili se, tahali se o hračky, kousali hračky a různě jinak zlobili. Když už jsme byli unavení, každý jsme si na zahradě našli svoje místečko a natáhli se. I společné krmení nás bavilo, měli jsme o to větší chuť, když bylo nebezpečí, že by to dojedl někdo jiný.
Jsme toho názoru, že pes do postele nepatří. Často se o tom mluví a píše a my s tím souhlasíme. Co by taky nějaký pes u paničky v posteli dělal, no ne? A tak jsme se rozhodly, že to budeme poctivě hlídat. Rozdělily jsme si služby i pozice a hlídáme do roztrhání těla. Sunny má na starosti spodní polovinu postele, tedy paniččiny nohy, Cheynee zase polštář a paničky hlavu. Občas nám s hlídáním pomáhá Kulda, ten se pak stočí paničce na břicho, protože má rád teplo, a co kdyby se zrovna tam pokoušel nějaký pes dostat. V plné formaci tak máme postel i paničku dokonale obsazenou, takže už se tam žádný pes nemůže vejít, i kdyby chtěl. Pravidla jsou pravidla a přísnost musí být, to se nedá svítit!
Skončily prázdniny, odjely všechny návštěvy a Sunny už nehárá. To je docela pěkný začátek podzimu. Podle kalendáře sice podzim ještě není, ale už je prý cítit v kloubech, říká panička. My opět nevíme, stejně jako s jarem a létem jsme se s podzimem ještě nesetkaly. Bude to náš první podzim, no není to důvod k oslavě? Taky jsme se prý na podzim narodily, 25. října. Tak budeme mít narozeniny!!! Bude se slavit a určitě dostaneme nějaké dárečky!!! Panička je nadšená, tak se radujeme s ní. Venku už není takové vedro, procházky v lese jsou moc příjemné, fouká vítr a sluníčko ještě pořád svítí. 
Už jsme vám psaly, že jsme od paničky obdržely darem medvěda. Je moc fajn, přišly jsme na to, že se dá krásně porcovat. Panička se nám směje, říká, že už jsme jako ti naši politici. To si opravdu politici taky hrají s plyšovými medvídky? Zdá se nám to divné, ale nevadí, zpátky k medvědovi našemu. Jakmile se nám podařilo odborně mu odpreparovat čumáček, objevilo se cosi bílého, huňatého, co se dá krásně vytahovat, cupovat a roznášet po celé zahradě. Vypadá to jako v zimě, když napadne sníh. A to my známe, zimu už jsme zažily!
Už se to blíží, už je to tady, přijede k nám Hector! To je náš druhý bratranec, kterého už nám panička dlouho slibuje. Přijede k nám na prázdniny, na celý srpen, a svou rodinu vezme asi taky s sebou. Bude tady veselo jako v židovské škole, to říká panička. My si myslíme, že to bude fajn, budeme Hectora honit, tahat za uši a ocásek, a on, protože je kluk, nás kousat nebude. To bude žůžo! Stejně je to na tom světě hezky zařízeno. Tak jsme si daly poslední bojový trénink, abychom si zopakovaly všechny chvaty, kusy, skoky a úskoky, štěkání krátké, dlouhé, nízké, vysoké, tenké i hlasité. Taktéž souboj o předmět doličný, kterak ho vybojovat, okázale se s ním producírovat a hlavně už nedat. Šlo nám to skvěle, myslíme, že jsme připravené!