Štědrý den
Konečně je to tu! Už víme, co jsou to Vánoce. Od rána jsme koukaly s paničkou na pohádky, jedly dobroty a chodily si hrát ven, do mrazu a trochy sněhu. Odpoledne jsme pak pomáhaly v kuchyni, při smažení řízečků, kapříků a vaření rybí polévky. Ta nám moc chutnala, moc, dostaly jsme taky trochu do mističek a nacpaly jsme si bříška. Večer se pak dvounožci sešli všichni u večeře a dávali si do nosu, dívali se u toho na pohádku a vůbec jim bylo hezky.
A pak to přišlo. Všechno se zhaslo, jen na stromečku svítila barevná světýlka, dvounožci začali zpívat a v rukou si zapalovali takové divné tyčky, které pak prskaly malá světýlka. Toho jsme se my holky trochu bály, ale byly jsme tak zvědavé, co bude dál, že jsme i to vydržely. Kulíšek se nebál, jemu je všechno fuk. Pak se konečně rozsvítilo a pod stromečkem byla veliká hromada balíčků, balíků i taštiček, a my už jenom nedočkavě nahlížely, jestli bude taky něco pro nás. A bylo! Páni, my dostaly dárečků!! Hračky, kostičky, kousací kolečka. Hned jsme se do toho s chutí pustily. Kulíšek taky dostal dárečky, a i když vypadá jako nekňuba, hned se probral a pustil se do hodování.
Večer jsme pak padly jako podťaté, únavou a veselím. Tak hezkou štědrou noc!
rubrika Psí život, S fotogalerií | 0 komentářů
V posledních dnech naše panička pořád jenom uklízí, vaří, peče a zdobí celý domeček. Podívejte se, jaký vyrobila věneček na dveře! Visí tam i zvoneček, takže když někdo otevře dveře, zvoneček krásně cinká. Nám holkám se to moc líbí, protože jí tajně krademe různé ty mašličky a větvičky a trénujeme si na tom zuby. Občas taky roztomile překážíme, to my umíme, a panička o nás zakopává, když chodí po kuchyni.
Pomalu se zabydlujeme v novém domově. A vypadá to, že se nám tu bude líbit. Ti velcí dvounožci jsou na nás hodní, pořád se s námi tulí a mazlí a dávají nám dobroty. Ale svoje chyby mají, co vám budeme vyprávět! Například nás nechtějí nechat, abychom si hrály s Kulíškem. Přitom je to taková legrace! Skáčeme na něj, jednou se nám ho podařilo dokonce povalit na zem. Jenže to bylo křiku, že to prý nesmíme. Taky jim vadí, když uděláme loužičku na zem. U všech všudy, a kam to tedy máme dělat? Do pelíšku? Ti dvounožci mají ale nápady … Jo, a taky se jim nelíbí, když kousáme. My kousáme úplně všechno, co nám přijde před nos, to my už jsme takové. Ruce, hračky, boty, klacíky, nohy od stolu, nohy od židle, roztodivné části oblečení, čepice a rukavice nevyjímaje. Moc pěkně se to všechno žužlá. Ale dvounožci pak zuří, no věřili byste tomu???
První noc proběhla úplně klidně, holky se vyspinkaly jako andělíčci a už od rána si hledaly nějakou zábavu. Chvíli okusovaly koberečky, hračky, pak jedna druhou a nejvíc si užily naší zahrádku. Počasí bylo pro prosinec netypické, krásně svítilo sluníčko. A tak se holky vydováděly s kamarádem Beníkem, který se tam poklidně opaloval. Všechno zkoumaly, ale zatím se neznámého bojí, takže si samy netroufají prozkoumat všechny kouty. Už se jim ale podařilo prolézt nízký plůtek, který chrání záhonky u plotu. Dostaly se tak do pasti a začaly kňučet, protože nevěděly, jak z té patálie ven. Však ony se časem otrkají, až nás to bude mrzet 
Dnes nastal dlouho očekávaný den D. Dopoledne jsem ještě chystala domov pro nové členy rodiny, rovnala pelíšky, hračky, kousací kostičky a mističky, odpoledne jsme se pak vydali směrem k Pelhřimovu, do Olešné, abychom si konečně odvezli naše “miminka”. Byla jsem nervózní, jak obstojím jako novopečená maminka, co na mě budou holky říkat a jak se jim bude u nás líbit.
Dnes jsme se opět vypravili do Olešné, abychom se podívali, jak naše holčičky hezky rostou. A rostou jako z vody!! Všechna štěňátka se mají čile k světu, jsou o kus větší než minule a taky o hodně neposednější. Udržet obě naše holky v náručí už není taková hračka, jako minule. Lezou, melou se, vrní a knučí. Při krmení se strkají a perou, jen aby si našly to nejlepší místečko a dostaly nejvíc mlíčka. Maminka Asta už je z nich pěkně utahaná. Očima jakoby říkala “a nemohl by je chvilku krmit taky někdo jiný? Kdo má takový nájezd vždycky vydržet! 