Psí pelíšek

Včera jsem se chystala na pracovní večer, raut. Tak jsem se odpoledne promenovala před zrcadlem a hledala co nejvhodnější oděv, který by důstojně zahalil mou nepřehlédnutelnou postavu. Přecházela jsem z pokoje do předsíně a zase zpět, Sunny pořád za mnou, jako vojáček za svým velitelem. V jednu chvíli jsem si uvědomila, že už jí za sebou nemám. Zůstala v předsíni před zrcadlem. Podezírala jsem ji, že se jí zalíbil nějaký oděv ve skříni visící a že se ho jala kousat. Když jsem však došla do předsíně, musela jsem se nahlas rozesmát. Sunny ležela před zrcadlem, upřeně se sledovala a rovnala si uši :-).

A je to tady, už mě dotáhli do Prahy, jak slibovali. Moc jsem teda nechápala, co to jako bude, ale tohle jsem nečekala. Je tu tma, divné šedivé baráky, ani kousek travičky, psi tu chodí na podivných šňůrách a navíc jim to vůbec nevadí! Panička mě tahala skoro dvě hodiny všude kolem, lidi, jak mně už se chtělo čůrat, no ale kam to tady pustit, že? Nakonec už jí byla taková zima, že to vzdala a šly jsme domů. Zajásala jsem, hned jsem si tam našla jednu rohožku a konečně si ulevila. Jak mně se ulevilo! Nějak vám ale nevím, panička nejásala zdaleka tolik, jako já, křičela něco o potvoře, opici a mrše. Nevím vůbec na koho. Ale bylo mi to už fuk, padla na mě únava a stesk po sestřičce, že jí s sebou taky nevzali, tak jsem si našla pelíšek a zalezla jsem. Panička si rozložila křeslo v kuchyni, abych tam nebyla sama, to se mi líbilo, hned jsem se k ní vecpala. No považte, v kuchyni se netopí a u podlahy byla docela zima. Někdo přece paničku zahřívat musel, to dá rozum, ne?

Dneska na mě panička zase ušila boudu přímo psí. Prý, že mi něco nese, prý že je to dáreček. Dárečky já moc ráda, tak jsem zvědavě čekala, co to bude tentokrát. Ale víte, co mi panička udělala? Dala mi kolem krku podivnou šňůrku a ještě podivnější připnula k ní. A tahala mě za krk, věřili byste tomu??? Já se ale nedala, bránila jsem se a pak jsem si sedla a už jsem se ani nehnula. No copak je to za divné zvyky, tahat jednoho jako kozu na špagátě …

Ještě vykládala něco o tom, že se musím naučit chodit na vodítku, protože pojedeme do Prahy. Netuším, co to je, a ani trochu mě to neláká. Jenže, mě se nikdo neptá, co já chci! Ti by se divili, kdybych jim to řekla!

Ale přeci jen je tenhle obojek lepší, než postroj, který mi donesl Ježíšek. Nevím, kde na tom nápadu byl, asi se ptal paničky. Postroj, to je čertovský vynález, zapnou vám tím celé tělo, a pak prý běhej! Nehnuli se mnou ani párem volů, to si pište. Jakmile mě svázali, můj instinkt zavelel “honem se schovej, může být i hůř”, a už jsem byla pod postelí. Já jim dám, krotit psa!

Fotogalerie Sunny

Konečně napadlo důstojné množství sněhu, tak jsme si mohly zařádit. Podívejte se, jak moc nám to ve sněhu sluší!!