Psí pelíšek

Moje panička si všimla, že prý mám křivé nožičky. Inu, mám je do X, ale to má panička taky a já jí mám stejně ráda. Nevím, proč z toho dělá vědu. Ale dotáhla mě kvůli tomu, považte, k veterináři, a jestli prý ty nožičky nejsou nějaké divné.

Pan doktor mě prohmatal, tahal mě za tlapky, a mně se to vůbec nelíbilo. Kvičela jsem a bránila se. Pan doktor pak usoudil, že jedinou jistotu budeme mít, když mi udělají rentgen. Aby se vědělo, jestli nemám DKK. Netuším, co to je, zní to jako nějaká nadávka.

Představte si, položili mě na záda, panička mě tahala za přední tlapky a pan doktor za zadní. Vůbec se mi to nelíbilo a taky jsem jim to dala pěkně sežrat. Řvala jsem, jako když mě na nože bere. Kvičela jsem a svíjela se. Ale nebylo to nic platné, stejně mi rentgen udělali, a jak na to pak byli pyšní!!! A že prý jsem v pořádku. Obrázek nám dali domů na památku. Kdyby mi radši dali buřta …

Je jaro, a to je období, kdy lidé vylézají na zahrádky, na zahrádkách vylézají na stromy a podivně je ničí. Ořezávají jim větve, ty pak padají na zem a my si s nimi hrajeme. Lidi moc nepadají, ale kdyby padali, taky bychom je ku hře určitě užily. Ale zpět k těm větvím. Řekly jsme si, že lidem pomůžeme, a tak jsme se taky daly do jarního ořezávání stromů. Protože jsme ale zatím maličké, moc vysoko nedosáhneme, vybraly jsme si stromky nízké, no spíš takové keříky. Naši lidé jim říkají ibišky a pěstují si je jako živý plot.

Celý článek »

Víte, co je to klackování? Asi vás hned napadne náctiletý výrostek rodu lidského pohybující se nedbale elegantně. Ale chyba lávky.

Klackování je veskrze zábavná hra, která spočívá v tom, že jedna z nás chytne klacík a druhá jí honí a snaží se jí klacík sebrat. Užijeme si přitom hodně legrace, nejvíc když se jedné podaří tu druhou chytit za ocásek. To pak po zahradě behá podivný vláček, vpředu klacek, za ním jeden pejsek a na konci pověšený druhý pejsek. Stejně tak to praktikujeme, když nám panička klacíky hází. To je pak ještě větší zábava, protože panička piští a směje se a my lítáme jako pominuté.

Podívejte se, jak nám to s klacíky sluší! Za takové stojí za to trochu zabojovat!

P.S. Mrkněte do naší klackovací fotogalerie, uvidíte, jak jsme občas zachyceny ve stejné pozici, přestože je to tentýž klacík, tudíž to panička fotila s časovým odstupem! Najdete dvě skoro shodné fotky?

Už jsme vám říkaly, že naše lidi udivuje, jak si často sedneme nebo lehneme do stejné pozice. Asi je to opravdu tím, že jsme ségry, že jsme naladěné na stejnou vlnu. Nemusíme se nijak domlouvat, jde to samo. Někdy si tak stejně i hrajeme a občas se nám podaří i synchronizovaně vyčůrat, no vážně, nesmějte se, jsme jako akvabely!

Když slyšíme nějaký zvuk, stejně otáčíme hlavičkou, když čekáme na autobus nebo na metro, způsobně sedíme stejně vedle sebe. V autě jsme stočené jak dvě lištičky, pěkně stejně, vedle sebe.

Tak mrkejte, jak nám jde synchronizované kousání!

Celý článek »

Dneska byl u nás zase na návštěvě náš bráška Rony. Potkali jsme se už v lese, na procházce, a začali jsme pěkně lumpačit. Měl s sebou ještě svého kamaráda Maxe, to je takovej malej černej chlupatej voříšek, ale ten nás moc rád nemá, ten se na nás zubí a cení. Ale Rony je fajn, lítali jsme a hráli si, běhali jsme po cestě i po lese, skákali nahoru a dolů a užívali si. Paničky jsme sledovali po očku, aby se nám nikde neztratily. Celý článek »

Nevěříte? Opravdu. My, psice domácí, mazlící, pelíškové, postelové, jsme dostaly boudu. Ne abychom v ní snad přímo bydlely, ale prý abychom se mohly schovat, kdyby náhodou pršelo a my zrovna byly venku. Jako kdyby nám děšť, sníh a bláto nějak vadilo!

Nejdřív jsme byly uražené, co je tohle za zvyky, nacpat jednoho do dřevěné bedny. Ale pak jsme přišly na to, k čemu taková bouda může sloužit. Jako zahradní hrací domeček. Bezvadně se v ní hrají bojové hry. To takhle zaletíme obě dovnitř a tam se rveme, až se bouda třese, odskakují z ní prkna a panička se budí, protože bouda stojí pod jejím oknem a my tyhle bojůvky milujeme hlavně ráno, když nás pustí na ranní venčení. Takový budíček je lepší, než kokrhající kohout!