Psí pelíšek

Pomalu ale jistě si zvykáme na našeho malého Kulíška. Zpočátku jsme nevěděly, co s ním, snažily jsme se ho lovit, ale panička nám to zakazovala. Dneska už ho ale bereme docela klidně, je to prostě starší bráška, navíc moc nemocný, tak ho neotravujeme. On nás má asi taky rád, protože za námi často přijde a lehne si vedle nás.

Už jsme ho taky konečně přerostly, protože dlouho byl větší než my a venku byl i rychlejší, takže nám utíkal. Ale honit ho nesmíme ani venku, na to je přísný zákaz. To si budeme muset užít s Arhesem a Hectorem!

Dneska byl první jarní den. Na jaře je prý teplo, všechno kvete, voní, alespoň tak nám to panička říkala. My jaro neznáme, zatím jsme žádné neviděly. Ale dnes zase začalo sněžit. Tak nevíme, jestli si panička ta roční období neplete.

Celý článek »

Tak pan cvičitel nám totálně bourá mýty a legendy o výchově psa. Holky opět běhaly celou hodinu volně, navíc s kamarádem, kterého vzal s sebou. Byly celé šílené, že mají koho lovit, nikdo jim to nezakazuje a oběti se to dokonce líbí. Jenže devítiměsíčnímu maďarskému ohaři prostě nestačily, ať dělaly co dělaly, takže funěly, zběsile lítaly a řičely vztekem, že ho nemůžou chytit. A Aristo je proháněl, terén neterén, lítal jako vítr a hrozně ho bavilo, že za ním funí dvě chlupaté kuličky.

Cestou jsme potkali spoustu pejsků, holky si je klidně očichávaly, docela ani nehysterčily, jen se přátelsky zdravily. Celou dobu se držely v rozumné vzdálenosti kolem nás, na dohled. Cheynee mi často stála doslova za zadkem :-), ještě není tak otrkaná a schovávala se.

Procházku jsme si užily jak se patří a už se těšíme na další!

Dneska jsme byla my tři děvčata na první lekci s profíkem, cvičitelem na pejsky a jejich majitele. V našem případě hlavně na majitele :-). Dojeli jsme do Krčského lesa, kde jsem musela holky pustit volně. Nevídáno neslýcháno, moje holčičky, v Praze!!! A tak pan cvičitel hned od začátku musel uklidňovat hlavně mě. Nevolat, nehysterčit, nechat žít.

Holky lítaly jako pominuté, hrály si, kousaly se, užívaly si volnosti. Moc se jim to líbilo! Občas kolem proběhl běžec, projel někdo na kole, prošel pejskař s pejskem. Mnou to cukalo a hned jsem chtěla holky volat a uvazovat. Pan cvičitel velel zachovat klid, nechat je, však ony si to v klidu vyřídí. A světe div se, vyřídily!!

Celý článek »

Moje panička si všimla, že prý mám křivé nožičky. Inu, mám je do X, ale to má panička taky a já jí mám stejně ráda. Nevím, proč z toho dělá vědu. Ale dotáhla mě kvůli tomu, považte, k veterináři, a jestli prý ty nožičky nejsou nějaké divné.

Pan doktor mě prohmatal, tahal mě za tlapky, a mně se to vůbec nelíbilo. Kvičela jsem a bránila se. Pan doktor pak usoudil, že jedinou jistotu budeme mít, když mi udělají rentgen. Aby se vědělo, jestli nemám DKK. Netuším, co to je, zní to jako nějaká nadávka.

Představte si, položili mě na záda, panička mě tahala za přední tlapky a pan doktor za zadní. Vůbec se mi to nelíbilo a taky jsem jim to dala pěkně sežrat. Řvala jsem, jako když mě na nože bere. Kvičela jsem a svíjela se. Ale nebylo to nic platné, stejně mi rentgen udělali, a jak na to pak byli pyšní!!! A že prý jsem v pořádku. Obrázek nám dali domů na památku. Kdyby mi radši dali buřta …

Je jaro, a to je období, kdy lidé vylézají na zahrádky, na zahrádkách vylézají na stromy a podivně je ničí. Ořezávají jim větve, ty pak padají na zem a my si s nimi hrajeme. Lidi moc nepadají, ale kdyby padali, taky bychom je ku hře určitě užily. Ale zpět k těm větvím. Řekly jsme si, že lidem pomůžeme, a tak jsme se taky daly do jarního ořezávání stromů. Protože jsme ale zatím maličké, moc vysoko nedosáhneme, vybraly jsme si stromky nízké, no spíš takové keříky. Naši lidé jim říkají ibišky a pěstují si je jako živý plot.

Celý článek »