Klackování
Víte, co je to klackování? Asi vás hned napadne náctiletý výrostek rodu lidského pohybující se nedbale elegantně. Ale chyba lávky.
Klackování je veskrze zábavná hra, která spočívá v tom, že jedna z nás chytne klacík a druhá jí honí a snaží se jí klacík sebrat. Užijeme si přitom hodně legrace, nejvíc když se jedné podaří tu druhou chytit za ocásek. To pak po zahradě behá podivný vláček, vpředu klacek, za ním jeden pejsek a na konci pověšený druhý pejsek. Stejně tak to praktikujeme, když nám panička klacíky hází. To je pak ještě větší zábava, protože panička piští a směje se a my lítáme jako pominuté.
Podívejte se, jak nám to s klacíky sluší! Za takové stojí za to trochu zabojovat!
P.S. Mrkněte do naší klackovací fotogalerie, uvidíte, jak jsme občas zachyceny ve stejné pozici, přestože je to tentýž klacík, tudíž to panička fotila s časovým odstupem! Najdete dvě skoro shodné fotky?
rubrika O psích zvycích, S fotogalerií | 0 komentářů
Už jsme vám říkaly, že naše lidi udivuje, jak si často sedneme nebo lehneme do stejné pozice. Asi je to opravdu tím, že jsme ségry, že jsme naladěné na stejnou vlnu. Nemusíme se nijak domlouvat, jde to samo. Někdy si tak stejně i hrajeme a občas se nám podaří i synchronizovaně vyčůrat, no vážně, nesmějte se, jsme jako akvabely!
Nevěříte? Opravdu. My, psice domácí, mazlící, pelíškové, postelové, jsme dostaly boudu. Ne abychom v ní snad přímo bydlely, ale prý abychom se mohly schovat, kdyby náhodou pršelo a my zrovna byly venku. Jako kdyby nám děšť, sníh a bláto nějak vadilo!
Dneska odpoledne krásně svítilo sluníčko, tak jsem vzala holky na procházku do lesa. Protože jsou stále “v zácviku”, pouštím je sice na volno, ale tahají za sebou každá dlouhé stopovací vodítko, abych na ně měla “dálkové ovládání” (na fotkách jsou to ty zelené šňůrky). Holky si na to rychle zvykly a vůbec jim to nebrání, aby divočily a prozkoumaly všechno, co je zajímá. Dokonce díky takovým výcvikovým vycházkám už konečně pochopily, že vodítko je věc veskrze pozitivní a znamená pro ně výlet, takže se ho přestaly bát. Já jsem klidnější, že se mi nikam nezatoulají, protože je můžu v případě potřeby rychle polapit. 
Tak už je to tady. Holky vyrostly do stolové výšky. Až dosud to byla legrace, skoro nikam nedosáhly, na postel, na lavici, na stůl. Ale s každým centimetrem se blížily k vysněné výšce a dnes už se Cheynee podařilo vyskočit na lavici a z lavice na stůl. Panečku, to je hned jiný pohled na svět! A těch dobrot, co tam lidé mají! Představte si, plná mísa čokoládových bonbónků zabalených do alobalu. No nerozbalte si jeden, dva, tři ….