Psí pelíšek

Dneska se na nás zase přijel podívat bratranec Arhes a kamarád Kuba. Tentokrát se na to panička připravila, takže se můžete podívat, jak jsme dali Arhesovi do těla! Po chvilce našeho zběsilého štěkání nevěděl, čí je, na kterou stranu má cenit zuby. Ona vám to není žádná legrace, poradit si se dvěma Amazonkami zároveň! Jeden pes je jeden pes, ale smečka, to je něco jiného. A my jsme smečka k pohledání. Když se do toho dáme, utaháme a přepereme každého. Celý článek »

Na apríla jsme měly další lekci s naším cvičitelem. Šli jsme do lesoparku do Hostivaře. Tentokrát nás i zkoušel, jestli jsme dobře trénovaly za domácí úkol. Musely jsme přiběhnout k paničce na zavolání a hezky u ní sedět, dokud nám nedala další povel. A docela se nám to i povedlo, i když jsme se trochu snažily zvedat zadek. Tak nás pan cvičitel pochválil. Už trénujeme povely Sedni, Ke mně, K noze, Jdeme a dneska jsme se učily Čekej. Takže máme zase domácí úkoly a musíme každý den poctivě trénovat.
Na další hodinu jdeme totiž do Riegrových sadů, tak nám držte palce, tam bude pejsků, lidí, dětí, ó jé, ať si tam s nikým nevjedeme do kožichu a nikam se nezaběhneme!

P.S. a máme novinku, už umíme samy nastoupit do vlaku a zase z něj vystoupit!!!

Dnes jsme měly dlouho očekávanou premiéru, přijel se na nás podívat bratranec Arhes s kamarádem Kubou. Arhes je beauceron, Kuba je německý ovčák. Takže oba jsou to pořádní chlapi! Vystoupili z auta před zahrádkou, my na ně koukaly přes plot, a už jak jsme prostrkovaly čumáčky a Arhes vrtěl ocasem, bylo paničce jasné, že se bát nemusí, a tak nám pustila oba kluky do zahrady.

To bylo tóčo!! Kluci jen koukali, vrtěli ocasama, divili se, co jsme zač. My se bály a zajímalo nás to zároveň. Skákaly jsme a ječely, kvičely a skučely, nevěděly jsme, čí jsme a nejsme!

Celý článek »

Moje panička si všimla, že prý mám křivé nožičky. Inu, mám je do X, ale to má panička taky a já jí mám stejně ráda. Nevím, proč z toho dělá vědu. Ale dotáhla mě kvůli tomu, považte, k veterináři, a jestli prý ty nožičky nejsou nějaké divné.

Pan doktor mě prohmatal, tahal mě za tlapky, a mně se to vůbec nelíbilo. Kvičela jsem a bránila se. Pan doktor pak usoudil, že jedinou jistotu budeme mít, když mi udělají rentgen. Aby se vědělo, jestli nemám DKK. Netuším, co to je, zní to jako nějaká nadávka.

Představte si, položili mě na záda, panička mě tahala za přední tlapky a pan doktor za zadní. Vůbec se mi to nelíbilo a taky jsem jim to dala pěkně sežrat. Řvala jsem, jako když mě na nože bere. Kvičela jsem a svíjela se. Ale nebylo to nic platné, stejně mi rentgen udělali, a jak na to pak byli pyšní!!! A že prý jsem v pořádku. Obrázek nám dali domů na památku. Kdyby mi radši dali buřta …

Je jaro, a to je období, kdy lidé vylézají na zahrádky, na zahrádkách vylézají na stromy a podivně je ničí. Ořezávají jim větve, ty pak padají na zem a my si s nimi hrajeme. Lidi moc nepadají, ale kdyby padali, taky bychom je ku hře určitě užily. Ale zpět k těm větvím. Řekly jsme si, že lidem pomůžeme, a tak jsme se taky daly do jarního ořezávání stromů. Protože jsme ale zatím maličké, moc vysoko nedosáhneme, vybraly jsme si stromky nízké, no spíš takové keříky. Naši lidé jim říkají ibišky a pěstují si je jako živý plot.

Celý článek »

Už jsme vám říkaly, že naše lidi udivuje, jak si často sedneme nebo lehneme do stejné pozice. Asi je to opravdu tím, že jsme ségry, že jsme naladěné na stejnou vlnu. Nemusíme se nijak domlouvat, jde to samo. Někdy si tak stejně i hrajeme a občas se nám podaří i synchronizovaně vyčůrat, no vážně, nesmějte se, jsme jako akvabely!

Když slyšíme nějaký zvuk, stejně otáčíme hlavičkou, když čekáme na autobus nebo na metro, způsobně sedíme stejně vedle sebe. V autě jsme stočené jak dvě lištičky, pěkně stejně, vedle sebe.

Tak mrkejte, jak nám jde synchronizované kousání!

Celý článek »