Psí pelíšek

Nevěříte? Opravdu. My, psice domácí, mazlící, pelíškové, postelové, jsme dostaly boudu. Ne abychom v ní snad přímo bydlely, ale prý abychom se mohly schovat, kdyby náhodou pršelo a my zrovna byly venku. Jako kdyby nám děšť, sníh a bláto nějak vadilo!

Nejdřív jsme byly uražené, co je tohle za zvyky, nacpat jednoho do dřevěné bedny. Ale pak jsme přišly na to, k čemu taková bouda může sloužit. Jako zahradní hrací domeček. Bezvadně se v ní hrají bojové hry. To takhle zaletíme obě dovnitř a tam se rveme, až se bouda třese, odskakují z ní prkna a panička se budí, protože bouda stojí pod jejím oknem a my tyhle bojůvky milujeme hlavně ráno, když nás pustí na ranní venčení. Takový budíček je lepší, než kokrhající kohout!

Už umíme dávat pac! Dneska si s námi panička hrála v kuchyni, jé, to vám byla legrace. Musely jsme si obě sednout, pak nás panička podivně tahala za packy a ještě nám za to dávala dobroty, no rozumíte tomu? Ale co, ona je panička trochu podivín, ale stejně jí máme rády. A když se jí to tak líbilo, zvedaly jsme pak už packu samy od sebe, jen když řekla “podej pac”, ta vám měla radost! Úplně výskala nadšením. Sice moc nerozumíme tomu, k čemu je to dobré, ale pamlsek se vždycky hodí, tak se radši moc neptáme!

Z fotky vidíte, jak v sobě nezapřeme, že jsme z jednoho vrhu, i když jsme jedna černá a druhá bílá. Skoro vždycky, když si sedneme nebo lehneme, tak jsme ve stejné pozici. Ani vám nepovíme, jak to děláme, ale je to tak. Jsme prostě ségry!

Dnes jsme oslavily tři měsíce svého života. Vidíte, jak už jsme krásně vyrostly? Kde jsou ty malé chlupaté kuličky, co se ani pořádně nemohly postavit? Kde jsou ti plyšáčci, co jen vrněli, kníkali a pořádně zaštěkat neuměli? Hahá, to je všechno pryč! Už jsme holky jako lusk, zahrádku už hlídáme jak profíci a štěkáme na všechno, co se jen trochu pohne. Zahradě jsme přišly na chuť, už se nebojíme obíhat celý dům dokolečka, honíme se jako šílené, hrabeme v hromadě listí, občas hrabeme díry do země ani nevíme proč, okusujeme jehličnánky, co si naši lidi nasázeli a o Vánocích si je zdobí. A určitě se časem naučíme ještě spoustu dalších užitečných věcí! Celý článek »

A je to tady, už mě dotáhli do Prahy, jak slibovali. Moc jsem teda nechápala, co to jako bude, ale tohle jsem nečekala. Je tu tma, divné šedivé baráky, ani kousek travičky, psi tu chodí na podivných šňůrách a navíc jim to vůbec nevadí! Panička mě tahala skoro dvě hodiny všude kolem, lidi, jak mně už se chtělo čůrat, no ale kam to tady pustit, že? Nakonec už jí byla taková zima, že to vzdala a šly jsme domů. Zajásala jsem, hned jsem si tam našla jednu rohožku a konečně si ulevila. Jak mně se ulevilo! Nějak vám ale nevím, panička nejásala zdaleka tolik, jako já, křičela něco o potvoře, opici a mrše. Nevím vůbec na koho. Ale bylo mi to už fuk, padla na mě únava a stesk po sestřičce, že jí s sebou taky nevzali, tak jsem si našla pelíšek a zalezla jsem. Panička si rozložila křeslo v kuchyni, abych tam nebyla sama, to se mi líbilo, hned jsem se k ní vecpala. No považte, v kuchyni se netopí a u podlahy byla docela zima. Někdo přece paničku zahřívat musel, to dá rozum, ne?

V posledních dnech naše panička pořád jenom uklízí, vaří, peče a zdobí celý domeček. Podívejte se, jaký vyrobila věneček na dveře! Visí tam i zvoneček, takže když někdo otevře dveře, zvoneček krásně cinká. Nám holkám se to moc líbí, protože jí tajně krademe různé ty mašličky a větvičky a trénujeme si na tom zuby. Občas taky roztomile překážíme, to my umíme, a panička o nás zakopává, když chodí po kuchyni.

Budou prý Vánoce a máme se na ně těšit. Inu, tak se těšíme, všechno to tu krásně voní, tak asi budou Vánoce něco pěkného. Zaslechly jsme tajnou zprávu, že prý nám Ježíšek donese dárečky!!! Ježíška sice neznáme, ale dárečky jsou fajn! Snad jich bude hodně!

Ale panička není jediná, kdo zdobí. Venku jí v tom vydatně konkuruje mráz. Sníh nenapadal, ale mráz zastal jeho práci a vykouzlil nádherné ozdobičky, tak se podívejte!