Psí pelíšek

Jediný způsob, jak za peníze získat lásku, je koupit psa.

Náš Kulíšek je pejsek maličký. Protože má epilepsii, panička se o něj hrozně bojí, a tak ho vždycky hlídá, když je u nás na návštěvě nějaký pes, hlavně velký pes, hlavně Arhes. Kulda má pro sebe větší část zahrady, krásné, tiché, s ovocnými stromy, kde si cajdá, jak je mu libo, a my se s Ároušem tísníme na dvoře.
Ale nikdy neříkej nikdy, a tak jsme paničku přemluvily, aby nechala Árouše Kuldu aspoň očichat, svatosvatě nám slíbil, že naň bude hodný a že mu vůbec nic neukousne ani neokouše ani neohryže. Tak to panička zkusila. A ejhle, ono to docela šlo. Celý článek »

Nevíme, jak na to lidé přišli, že práce šlechtí člověka, polidšťuje opici a bez ní nejsou koláče. My nepracujeme, koláče nám sice nedávají, ale dobrého krmení máme habaděj a jsme i pěkně cvičené. Občas ráno stojí panička u zrcadla, barvičkami si něco maluje na obličej a mumlá cosi o podílu práce na polidštění opice. Inu na to máme asi každý svůj názor, my si myslíme, že tenhle typ práce by si mohla klidně odpustit.
Dnes panička usoudila, že nebude od věci nás trochu polidštit a vštípit nám trochu té lidské morálky. A vzala nás s sebou do práce. Celý článek »

Náš Kulíšek je čím dál tím větší mazel. Zpočátku k nám byl nedůvěřivý, pak nás začal tolerovat a teď už si nás sám hledá a chce být s námi. Venku captá za námi, aby se nás aspoň čumáčkem dotýkal, doma po nás šlape, když ležíme na zemi nebo v pelíšku. My se sice občas zavrčením ozveme, ale to je hned zle, to už zakročí panička, protože na malého a nemocného Kulíška se prý vrčet nesmí, to bysme to schytaly. No tak se, prosím, podívejte, kam až naše tolerance vede. To si jeden vleze do pelíšku k odpolednímu odpočívání a najednou má Kuldu doslova na zádech!

Galerie Kulda Tulda

Arhes nás zase přijel navštívit, tentokrát tu s pánečkem byli celé dva dny. To bylo něco! Hráli jsme si od rána do večera, štěkali jsme, honili se, tahali se o hračky, kousali hračky a různě jinak zlobili. Když už jsme byli unavení, každý jsme si na zahradě našli svoje místečko a natáhli se. I společné krmení nás bavilo, měli jsme o to větší chuť, když bylo nebezpečí, že by to dojedl někdo jiný.
Ale každá legrace jednou končí, a tak dneska Arhesův páneček sbalil fidlátka, naložil je do auta a jako poslední si přišel pro Árouše. Árouš normálně skáče do auta sám, má tam pro sebe veliký prostor, kde může ležet, otočit se a klidně tam může i stát, když chce a udrží se na nohou. Jenže tentokrát se Arhes u vrátek otočil a k autu vůbec nechtěl … Celý článek »

Čím víc poznávám lidi kolem sebe, tím víc si vážím svého psa.